Dobby Crampis

Dobby Crampis: Zapomenutý pěšák Filadelfského tažení Dobby Crampis byl anglický voják, který sloužil v 10. pěším pluku britské armády (známém jako Royal Lincolnshire Regiment) během americké války za nezávislost. V roce 1777 se aktivně účastnil bojů v rámci strategicky klíčového filadelfského tažení. Crampisova cesta do Ameriky začala v temných uličkách Lincolnshiru, kde se jako mladík nechal zlákat vidinou pravidelného žoldu a dobrodružství za oceánem. Jeho pluk, přezdívaný "Springers", patřil k elitním jednotkám, které se musely vypořádat nejen s houževnatým odporem kontinentální armády George Washingtona, ale také s drsným terénem a nevyzpytatelným počasím kolonistického východního pobřeží. Během podzimu roku 1777 se Crampis ocitl v samém centru dění, když se britské síly pod velením generála Williama Howea snažily dobýt Filadelfii, tehdejší sídlo Kontinentálního kongresu. Předpokládá se, že Dobby byl přítomen u krvavé bitvy u Brandywinu, kde se britským jednotkám podařilo obklíčit americké pozice a otevřít si tak cestu k hlavnímu městu rebelů. Život řadového vojáka jeho typu byl definován nekonečnými pochody, čištěním muškety vzor "Brown Bess" a skrovnými příděly sucharů. Zatímco se britští důstojníci po dobytí Filadelfie těšili z luxusu městských domů a společenských plesů, vojáci jako Crampis museli čelit neustálé hrozbě partyzánských útoků z okolních lesů. 10. pěší pluk byl často nasazován na průzkumné mise a zajišťování zásobovacích linií, což znamenalo neustálou ostražitost a život v provizorních táborech. Právě v tomto období se v dopisech domů (pokud by se nějaké dochovaly) pravděpodobně zrcadlila únava z války, která se zdála být nekonečná. Osud Dobbyho Crampise po skončení tažení zůstává zahalen tajemstvím, což je typické pro tisíce bezejmenných mužů v červených kabátech. Někteří historici spekulují, že mohl být mezi těmi, kteří podlehli nemocem během krutých zim, zatímco jiní věří, že se po válce vrátil do Anglie, aby vyprávěl příběhy o zemi, která se mu navždy vryla do paměti svou divokostí a touhou po svobodě. Jeho jméno tak zůstává drobným, ale fascinujícím střípkem v mozaice velkých dějin 18. století.

Další informace: 132. pěší, 126. pěší pluk Rylsk.