Elroy Abraham Hunnell

Elroy Abraham Hunnell: Voják od řeky Thames Elroy Abraham Hunnell (narozen 1789) byl americký voják, který během britsko-americké války (1812–1815) sloužil v ohijské domobraně. Pod velením generála Williama Henryho Harrisona se v roce 1813 zúčastnil klíčové bitvy u řeky Thames, která zásadně ovlivnila osud severozápadního pohraničí. Hunnellův příběh je typickým osudem mladého muže z amerického „pohraničí“, který vyměnil pluh za muškatu, aby bránil nově vznikající osady v Ohiu. Jako příslušník milice musel čelit nejen britským pravidelným jednotkám, ale i náročným pochodům bažinatým terénem a nedostatku zásob. Právě ohijské oddíly tvořily páteř Harrisonovy armády v kampani, jejímž cílem bylo znovudobytí Detroitu a vytlačení nepřátel zpět do Horní Kanady. Samotná bitva u řeky Thames, do které Hunnell zasáhl, byla pro americkou stranu triumfálním vítězstvím. Boj se odehrál 5. října 1813 a skončil naprostou porážkou britských sil pod vedením generála Proctora. Pro dějiny byla však bitva nejvýznamnější tím, že v ní padl Tecumseh, charismatický vůdce konfederace domorodých kmenů. Jeho smrt znamenala faktický rozpad indiánského odporu v této oblasti a uvolnila cestu pro další americkou expanzi na západ. Po skončení aktivní služby se muži jako Hunnell často vraceli ke svým civilním životům, přičemž mnozí z nich obdrželi za svou věrnou službu pozemkové granty. Ačkoliv o Elroyi Hunnellovi nemáme po roce 1813 mnoho detailních záznamů, jeho jméno zůstává pevně spjato s generací, která v drsných podmínkách formovala identitu státu Ohio. Jeho přítomnost v řadách Harrisonových mužů svědčí o odhodlání prostých občanů bránit suverenitu mladých Spojených států. Odkaz těchto veteránů dodnes připomínají památníky v okolí Erijského jezera. Elroy Abraham Hunnell tak reprezentuje tisíce bezejmenných tváří historie, bez jejichž odvahy v bahnitých březích řeky Thames by mapa dnešní Ameriky vypadala úplně jinak.

Další informace: 12. texaský jezdecký pluk, 145. (6. lotharingská) královská pěchota.