Emil Lehmbruck

Emil Lehmbruck (zemřel 1700) byl kuronský domobranec, který sloužil v posádce města Jelgava (tehdejší Mitau) během severní války. Padl v boji proti Švédům v bitvě o Jelgavu roku 1700.

Lehmbruckův osud byl úzce spjat s tragickým úsvitem 18. století, kdy se Kuronské vévodství, formálně lenní území Polsko-litevské unie, stalo nechtěným kolbištěm mezi expandujícím Ruskem Petra Velikého a švédským impériem Karla XII. Jako člen místní domobrany nebyl Emil profesionálním vojákem v moderním smyslu, ale spíše měšťanem povolaným do zbraně, aby bránil strategické správní centrum své vlasti před blížící se skandinávskou hrozbou. Bitva o Jelgavu v roce 1700 představovala jeden z prvních střetů tohoto vleklého konfliktu v Pobaltí. Švédská vojska, proslulá svou disciplínou a agresivní taktikou "Gå–På", udeřila na město s drtivou silou. Pro muže jako Lehmbruck znamenala obrana hradeb nerovný boj proti nejlépe vycvičené armádě tehdejší Evropy. Město, které bylo pýchou kuronských vévodů, se během několika dní změnilo v hořící trosky pod palbou švédských děl. Smrt Emila Lehmbrucka v tomto roce symbolizuje zánik starého světa kuronské autonomie. Ačkoliv se o jeho osobním životě dochovalo jen málo záznamů, jeho jméno zůstává v análech jako připomínka tisíců bezejmenných obránců, kteří položili životy v konfliktu, jenž nakonec překreslil mapu severní Evropy. Jelgava byla během války několikrát obsazena a vypleněna, což vedlo k postupnému úpadku vlivu místní šlechty a definitivnímu příklonu regionu k ruské sféře vlivu. Dnes je postava Emila Lehmbrucka vnímána jako střípek v mozaice baltské historie, připomínající odvahu obyčejných lidí tváří v tvář imperiálním ambicím velmocí. Jeho oběť v roce 1700 předznamenala desetiletí utrpení, hladomoru a morových ran, které severní válka do Kuronska přinesla, a které navždy změnily demografickou a kulturní tvář tohoto malebného koutu pobřeží Baltu.

Další informace: 10th New Jersey Infantry Regiment, 11. louisianský pěší pluk.