Fionnghan Macdhersa

Fionnghan MacDheòrsa (narozen 1702) byl příslušníkem milice ze skotské Nížiny, který bojoval na straně hanoverské vlády během jakobitského povstání v roce 1745. Ačkoliv pocházel z prostředí, kde se ještě dbaly staré rodové tradice, jeho věrnost patřila králi Jiřímu II., čímž se postavil proti snahám „Mladého uchazeče“ Karla Eduarda Stuarta o znovuzískání britského trůnu pro rod Stuartovců. Jako zkušený milicionář nebyl MacDheòrsa profesionálním vojákem v pravém slova smyslu, nýbrž občanem povolaným do zbraně k udržení pořádku a obraně strategických bodů v Lowlands. Jeho jednotka byla klíčová pro střežení zásobovacích tras mezi Edinburghem a Stirlingem, což byla oblast neustále ohrožovaná výpady horalských klanů, které tvořily páteř jakobitského vojska. Pro muže jako on nepředstavovalo povstání jen politický boj, ale především hrozbu pro stabilitu a rozvíjející se obchod v jižním Skotsku. Během krvavé bitvy u Cullodenu v roce 1746, která znamenala definitivní porážku jakobitů, sloužil MacDheòrsa v zadních liniích vládních vojsk pod velením vévody z Cumberlandu. Jeho úkolem bylo zajišťovat logistickou podporu a následné pročesávání terénu. Právě zde byl svědkem brutálního konce klanového systému, což v něm podle dobových pramenů vyvolávalo rozporuplné pocity – na jedné straně úlevu z konce války, na druhé straně smutek nad zkázou starého Skotska, kterému jeho předkové kdysi rozuměli. Po skončení nepokojů se Fionnghan vrátil ke svému civilnímu životu, pravděpodobně jako drobný obchodník s vlnou v oblasti Fife. Jeho příběh je typickým příkladem mnoha Skotů té doby, kteří navzdory svému původu viděli budoucnost země v pevném spojení s britskou korunou a v protestantském nástupnictví. V místních análech zůstal zapsán jako muž pevných zásad, který v časech nejistoty neváhal pozvednout mušketu za věc, které věřil.

Další informace: 12. pěší pluk Missouri, CSA,, 131. illinoiský pěší pluk.