First Battle Of Ueda Castle

První bitva o hrad Ueda (1585) První bitva o hrad Ueda (probíhající od 26. srpna do prosince 1585) představovala legendární střet mezi klanem Tokugawa a klanem Sanada. Sedmitisícová armáda vedená Iejasu Tokugawou a Tadajem Ókubem oblehla pevnost Ueda, kterou bránil Masajuki Sanada s pouhými 1 200 muži, podporovanými spojeneckým klanem Uesugi. Navzdory obrovské početní převaze se Sanadům podařilo obléhání odrazit. Iejasu byl jejich odvahou a taktikou natolik ohromen, že se v rámci budování budoucího spojenectví rozhodl provdat dceru svého věrného vazala Tadakacu Hondy, paní Inu, za Masajukiho syna Nobujukiho Sanadu. Předehra k bitvě Po incidentu v chrámu Honnódži roku 1582, kde zahynul Nobunaga Oda, se japonské souostroví ocitlo v chaosu. O kontrolu nad regionem Kantó soupeřily tři mocné klany: Tokugawa, vedený Iejasuem; Hódžó, dominantní síla v provincii Sagami; a Uesugi, mocný rod, který se zotavoval ze smrti svého charismatického vůdce Kenšina Uesugiho. Po sérii potyček uzavřeli Tokugawa a Hódžó příměří. Součástí dohody bylo, že klan Hódžó získá území patřící rodu Sanada, tehdejšímu vazalovi Tokugawů. Daimjó Masajuki Sanada však odmítl obětovat dědictví svých předků, otočil se k Tokugawům zády a uzavřel spojenectví s Kagekacuem Uesugim. Iejasu Tokugawa proto vyslal vojsko o síle 7 000 mužů, aby dobyl hrad Ueda. Zatímco hlavní síly Tokugawů obklíčily Uedu, klan Hódžó obléhal další sanadskou pevnost, hrad Numata. Na pomoc Sanadům však dorazily posily: rod Uesugi vyslal slavného generála Kanecugu Naoe a své zájmy zde hájil i Hidejoši Tojotomi, který skrze svého stratéga Micunariho Išidu podporoval kohokoliv, kdo by oslabil jeho rivala Iejasua. K obráncům se přidali i potulní bojovníci bez pána, mezi nimiž nechyběli legendární postavy jako Masamune Date, Keidži Maeda či střelec Magoiči Saika. Průběh bitvy Tokugawská armáda postoupila k hradu podle očekávání a využila svou hrubou sílu k prolomení vnější obrany. Masajuki Sanada však připravil past. Jakmile nepřátelé pronikli dovnitř, Sanadové zablokovali přístupové cesty pokácenými kmeny stromů, čímž odřízli přední vojsko od posil. Vojáci uvěznění v hradním komplexu se stali snadným terčem pro skryté lukostřelce a střelce z arkebuz. Vesnice východně od hradu, kde se nacházely další jednotky Tokugawů, se staly terčem ničivého ohnivého útoku. Kombinovaný protiútok Sanadů a Uesugiů zcela rozvrátil tokugawské šiky a zahnal je na útěk. Během bitvy byl samotný Iejasu zraněn Nobujukim Sanadou. Iejasu se však rozhodl mladého válečníka ušetřit, neboť v něm viděl budoucího vůdce a nechtěl zhasnout život tak talentovaného muže. Následky a odkaz Bitva skončila drtivou porážkou Tokugawů, kteří ztratili 1 300 mužů. Klan Sanada si uhájil svá území a získal si respekt celého Japonska. Sňatek Nobujukiho a paní Iny stvrdil spojenectví, které trvalo až do roku 1600. Tehdy se však rod Sanada během tažení u Sekigahary rozdělil – Nobujuki zůstal věrný Tokugawům, zatímco jeho otec Masajuki a bratr Jukimura se postavili proti nim v jedné z nejosudovějších bitev japonské historie. Strategický význam hradu Ueda Hrad Ueda nebyl jen obyčejnou pevností; byl postaven s důmyslným využitím terénu u řeky Čikuma. Masajuki Sanada využil systém zavlažovacích kanálů a strmých svahů k tomu, aby omezil mobilitu nepřátelské jízdy. Tato bitva se stala učebnicovým příkladem tzv. Guerillové války v období Sengoku, kde se ukázalo, že správně zvolené obranné postavení a psychologický moment překvapení mohou vyvážit i pětinásobnou přesilu. Psychologický dopad na klan Tokugawa Pro Iejasu Tokugawu byla tato porážka hořkou pilulkou, ale také cennou lekcí v diplomacii. Uvědomil si, že v centrálním Japonsku existují klany, které nelze prostě zlomit silou. Tento pragmatismus vedl k politice sňatkové diplomacie, která se později stala jedním z pilířů stability jeho šógunátu. Respekt, který tehdy pocítil k rodu Sanada, se později přeměnil v opatrnou úctu, která trvala i v dobách, kdy proti nim musel znovu tasit meč. Role střelného prachu Ačkoliv jsou samurajové často spojováni především s katanami, První bitva o hrad Ueda ukázala rozhodující vliv palných zbraní (tanegašima). Sanadové využili výhodu vyvýšených pozic a stříleli na nechráněné oddíly Tokugawů v úzkých uličkách podhradí. Tento masakr vedl k přehodnocení taktiky obléhání v japonském vojenství, kde se začal klást větší důraz na dělostřelectvo a postupné podkopávání hradeb namísto přímého útoku pěchoty. Sanada Jukimura: Legenda v pozadí Ačkoliv hlavní slávu za obranu Uedy sklidil Masajuki, bitva formovala i jeho druhého syna, Nobušigeho (známého jako Jukimura). Ten zde z první ruky sledoval otcovu geniální strategii, kterou později, o třicet let později, aplikoval při slavné obraně pevnosti Sanada-maru během obléhání Ósaky. Rodinná tradice odporu proti Tokugawům, započatá právě u hradu Ueda, tak nakonec vyvrcholila v jednu z nejromantičtějších a nejtragičtějších kapitol japonských dějin.

Další informace: 103. pěší pluk Petrozavod, 144. illinoiský pěší pluk.