Fln

Fronta národního osvobození (arabsky: Džabhat at-Tahrír al-Wataní, francouzsky: Front de Libération Nationale), známější pod zkratkou FLN, je socialistická politická strana v Alžírsku. Byla založena 1. listopadu 1954 a stala se hlavní silou, která v letech 1954–1962 vedla ozbrojený boj proti Francii v alžírské válce za nezávislost. Historie Frontu národního osvobození (FLN) založil 1. listopadu 1954 Ahmed Ben Bella, který sjednotil různé alžírské nacionalistické skupiny s cílem vymanit zemi z francouzské nadvlády. Zatímco francouzská armáda kontrolovala pobřeží, FLN operovala především v hornatém vnitrozemí a vedla proti kolonizátorům vleklou partyzánskou válku. Nejslavnějšími momenty tohoto konfliktu nebyly klasické bitvy, ale především přepady a teroristické útoky. V roce 1956 docházelo jen v hlavním městě Alžíru v průměru ke 4,2 útokům denně (od 23 lednových útoků až po 104 v prosinci). Původně se FLN zaměřovala pouze na vojenské cíle. To se změnilo po 10. srpnu 1956, kdy bombový útok francouzských radikálů v ulici Rue de Thèbes zabil 70 arabských civilistů. FLN poté začala útočit nejen na armádu, ale i na evropské osadníky, tzv. černé nohy (pieds-noirs). V roce 1957 vyvrcholila „bitva o Alžír“, v níž francouzští výsadkáři za cenu mučení a tvrdých výslechů rozbili buňky FLN v pobřežních městech. Přesto FLN nakonec zvítězila, neboť mezinárodní mínění se obrátilo proti Francii a otázka nezávislosti se dostala až na půdu OSN. V roce 1962 získalo Alžírsko po referendu nezávislost a FLN se stala jedinou vládnoucí stranou. Prvním prezidentem byl Ahmed Ben Bella, jehož autokratický styl však vedl k tomu, že ho bývalí spolubojovníci v roce 1965 svrhli. Vedení se ujal Houari Boumediene (vládl 1965–1978). FLN si udržela monopol na moc až do roku 1989, kdy byla povolena politická pluralita. Popularita Islámské fronty spásy (FIS) v následných volbách však vedla v roce 1992 k vojenskému převratu a vypuknutí krvavé občanské války, kterou armáda potlačila až po deseti letech. V roce 2015 držela FLN 208 ze 462 křesel v Národním lidovém shromáždění a pod prezidentem Abdelazízem Bouteflikou zůstala dominantní silou země. Proměna ideologie a státního aparátu Po získání nezávislosti se FLN transformovala z revolučního hnutí v rigidní státní aparát. Ideologie strany byla unikátním mixem arabského nacionalismu, socialismu a islámských hodnot, což mělo sloužit jako protiváha k západnímu koloniálnímu vlivu. Tento „alžírský socialismus“ vedl k rozsáhlému znárodňování průmyslu, zejména v ropném a plynárenském sektoru, který dodnes tvoří páteř národní ekonomiky. Strana se však postupem času potýkala s vnitřní korupcí a vznikem privilegované elity, což v 80. letech vedlo k hluboké ekonomické recesi a nespokojenosti obyvatelstva. Role žen v odboji a následné vytěsnění Během války za nezávislost hrály ženy v rámci FLN nezastupitelnou roli. Působily jako spojky, ošetřovatelky, a dokonce i jako „bombardérky“ (moudjahidate), které díky svému evropskému vzhledu nebo schopnosti skrýt výbušniny pod tradičním oděvem pronikaly do střežených zón. Po roce 1962 se však očekávání mnoha žen na rovnoprávnost nenaplnila. FLN se pod tlakem konzervativních proudů přiklonila k tradičnímu rodinnému zákoníku, který postavení žen v mnoha ohledech oslabil, což dodnes zůstává tématem diskusí o odkazu revoluce. FLN a hnutí nezúčastněných zemí Na mezinárodním poli se FLN pod vedením Boumediena stala jedním z lídrů Hnutí nezúčastněných zemí. Alžír se v 60. a 70. letech stal centrem pro revoluční hnutí z celého světa – útočiště zde hledali členové Černých panterů, bojovníci proti apartheidu z JAR i zástupci palestinského odboje. FLN se snažila prosadit „Nový mezinárodní ekonomický řád“, který měl ukončit dominanci bohatého Severu nad globálním Jihem. Tato aktivní diplomacie dodala Alžírsku prestiž, která výrazně přesahovala jeho vojenskou či ekonomickou sílu. Současná krize a hnutí Hirak V posledních letech čelila FLN své největší existenciální krizi od vzniku republiky. Masové protesty známé jako Hirak, které vypukly v roce 2019, byly namířeny přímo proti „systému“ (le Pouvoir), jehož symbolem byla právě FLN a tehdejší prezident Bouteflika. Demonstranti obviňovali stranu z toho, že si přisvojila odkaz revoluce z roku 1954 k legitimizaci své doživotní moci. Přestože byla strana nucena provést určité personální změny a Bouteflika odstoupil, FLN se nadále snaží udržet svůj vliv v novém politickém uspořádání, ačkoliv její aura „osvoboditelky národa“ je v očích mladé generace již značně vybledlá. Galerie Zajatí členové FLN v roce 1957 Uniformy FLN Hlavní stranické postoje Názory frakce Ahmeda Ben Belly Názory frakce Houariho Boumediena