Frangan Lobhdain

Frangan Lobhdain byl skotský žoldnéř ve švédských službách, který během třicetileté války bojoval v řadách MacKayova pěšího pluku. V roce 1631 se zúčastnil osudové první bitvy u Breitenfeldu, která zásadně zvrátila průběh celého konfliktu ve prospěch protestantských sil. Lobhdainův osud nebyl v tehdejší Evropě ojedinělý. Skotsko v 17. století masivně „vyváželo“ své syny do zahraničních válek; drsné podmínky v jejich domovině a vidina žoldu i dobrodružství vedly tisíce mužů k tomu, aby se upsali plukům, jako byl právě ten vedený Donaldem MacKayem. Tito vojáci, známí svou disciplínou a neohrožeností, tvořili elitní jádro armády švédského krále Gustava II. Adolfa. V bitvě u Breitenfeldu, nedaleko Lipska, se Lobhdain ocitl přímo v srdci vojenské revoluce. Švédská taktika, sázející na pohyblivost, drtivou dělostřeleckou palbu a rychlé útoky pikenýrů, zde poprvé v plné síle pokořila zastaralé, těžkopádné formace císařského generála Tillyho. Skotští horalé v MacKayově pluku, často odění do svých tradičních plédů, vzbuzovali v nepříteli respekt i děs svou houževnatostí v boji zblízka. Život těchto námezdních vojáků však zdaleka nebyl jen o slávě na bojišti. Mezi bitvami museli muži jako Lobhdain čelit krutým zimám, hladu a epidemiím, které táhnoucí se armády doprovázely. Loajalita ke švédské koruně byla vykoupena krví, přičemž mnozí Skotové se po skončení služby v rozvrácené Evropě usadili natrvalo a vytvořili v Pobaltí či Skandinávii vlivné rodové linie. Frangan Lobhdain tak zůstává symbolem skotské diaspory té doby – mužem, který opustil mlžné kopce své vlasti, aby se stal součástí velkých dějin na polích střední Evropy. Jeho stopa v MacKayově pluku je svědectvím o odvaze „severních lvů“, kteří svou statečností pomáhali překreslit mapu tehdejšího kontinentu.

Další informace: 119. pěší pluk Kolomon, Rok 2015.