Frenchmans Gulch

Frenchman's Gulch (v překladu Francouzova roztoka) bylo typické pohraniční městečko amerického Divokého západu, ležící v severní Arizoně. Založili jej francouzští přistěhovalci, jejichž odkaz připomínal název obce a také uvítací tabule s vyobrazením Napoleona I. Město proslulo jako živé centrum hazardu. Právě zde v roce 1873 Buster Scruggs, známý jako „Zpívající drozd ze San Saba“, zastřelil v místním saloonu Neotesaného Joea a jeho bratra Jimmyho Townleyho, než byl sám v duelu zabit mladým pistolníkem známým jako The Kid. Ačkoliv Frenchman's Gulch na mapách vypadalo jako pouhá shluk dřevěných chatrčí uprostřed prachu, jeho ekonomika kvetla díky neutuchajícímu toku whisky a nelegálním karetním hrám. Místní saloon byl srdcem komunity, místem, kde se u jednoho stolu potkávali unavení zlatokopové, potulní baviči i desperáti na útěku před zákonem. Atmosféra zde byla vždy napjatá – stačilo jedno křivé slovo nebo podezření z podvádění při pokeru a vzduchem začalo létat olovo. Po tragické smrti Bustera Scruggse, která se stala námětem mnoha místních balad, město začalo pomalu upadat. Legenda praví, že Kid po souboji ani nesesedl z koně a odjel směrem k hranicím, zanechávaje za sebou město v šoku z rychlosti, s jakou zmizela jedna z nejbarvitějších postav Západu. Bez Scruggsova zpěvu a jeho smrtonosné přesnosti jako by Frenchman's Gulch ztratilo svůj bizarní šarm a stalo se jen další zastávkou na cestě do zapomnění. Koncem 19. století, když se zásoby drahých kovů v okolních kopcích vyčerpaly a železnice město obloukem minula, se z Frenchman's Gulch stalo město duchů. Napoleonova tvář na uvítací tabuli postupně vybledla pod náporem arizonského slunce a písečných bouří, až se nakonec dřevo rozpadlo v prach. Dnes toto místo připomínají už jen osamělé hroby na místním hřbitově, kde vedle sebe v neklidném míru odpočívají ti, kteří zde hledali štěstí i ti, kteří zde našli jen rychlou smrt. Archeologické nálezy a útržky dobových deníků naznačují, že Frenchman's Gulch nebylo jen místem násilí, ale i pokusem o přenesení evropské kultury do drsné divočiny. Traduje se, že v dobách největší slávy se v místním nevěstinci podávalo archivní víno a o nedělích se z rozladěného piana linuly melodie, které měly připomínat pařížské bulváry. Tato kulturní anomálie však v nehostinné poušti neměla šanci na přežití a město tak zůstalo v paměti především jako scéna pro jeden z nejkratších, ale nejvíce fascinujících střetů pistolnické historie.

Další informace: 13. barevný pěší pluk Spojených států, Velká hostina v Komu v.