Fulke

Fulke Fulke (zemřela roku 875) byla v pozdním 9. století strážkyní relikvií Řádu prastarých. Byla zabita vikinským válečníkem Eivorem během obléhání Portchesteru v roce 875 n. l. Životopis Fulke se narodila dceři prodavačky ryb v Bruggách a vyrůstala v barvitém prostředí oživeném dálkovým obchodem. Nasávala příběhy kupců z dalekého Pobaltí a toužila po životě plném dobrodružství. Naučila se sama číst a hltala jakýkoliv text, který se jí dostal do rukou, což vedlo k vytvoření zvláštní směsice přesvědčení a dogmat. Narazila na zmínky o artefaktech rasy Isu a začala po nich s vášní pátrat, což ji přivedlo do sféry vlivu Řádu prastarých. Navzdory jejím výstředním názorům byl její talent rozpoznán a brzy postoupila z hodnosti Palatinus na Maegester, ačkoliv si z důvodů známých jen jí samotné ponechala čestný titul Paladin. V roce 874 ji lady Eadwyn z Oxfordshire uvěznila za její kacířské názory v kryptě kláštera St. Albans v Hertfordshire. Fulke kázala, že Ježíš nepřišel na Zemi vykoupit hříchy lidstva, ale aby lidi poučil o nadpřirozeném světě. Tvrdila také, že demiurg („Saklas“ nebo „Ialdabaoth“) zkorumpoval katolickou církev a svedl její učení i věřící na scestí. Z kláštera ji během nájezdu vysvobodili norští vikingové Sigurd Styrbjornson a Eivor spolu s Basimem ibn Ishakem, členem Skrytých. Sigurd za odměnu chtěl vědět více o vzácném artefaktu, který vlastnila a říkala mu „Sága kámen“. Fulke se pokusila muže ke kameni dovést, ale zjistila, že její učedník Paul byl zavražděn a kámen ukraden vojáky lady Eadwyn. Rozhodla se tedy Eivorovi pomoci podkopat Eadwyninu moc v regionu. Když ke hradu Cyne Belle dorazil král Alfréd Veliký a souhlasil s vyjednáváním, Fulke schůzku přerušila, aby pozdravila Alfréda jako hlavu Řádu v Anglii. Překazila Basimův plán stát se rukojmím a místo něj navrhla Sigurda, syna krále. To využila jako záminku k experimentům na Sigurdovi, aby zjistila, zda je potomkem starých bohů (Isu). Mučila ho a posílala Eivorovi do Ravensthorpe dopisy, ve kterých se mu vysmívala. V roce 875 Eivor a Basim vypátrali Fulke v Kentu. Po sérii intrik Fulke zavraždila opata Cyneberta a unikla do svého útočiště v Canterbury, kde po sobě zanechala Sigurdovu uťatou paži jako děsivý dar. Zatímco Eivor shromažďoval armádu k útoku na Portchester, Fulke pokračovala v mučení Sigurda, až ho nakonec přesvědčila, že je bůh, a zcela změnila jeho psychiku směrem k božskému osudu namísto lidské minulosti. Smrt Koncem roku 875 spojenecká vojska Dánů a Sasů oblehla Portchester. Během útoku Eivor pronásledoval Fulke z hradeb až do katakomb pod kostelem. Tam ji těžce zranil zapálenými šípy. Fulke se vychloubala, že uspěla v probuzení Sigurdova „pravého já“, na což Eivor odvětil, že mu způsobila jen bolest. Nakonec ji dostihl na hřbitově, kde ji obklíčili jeho muži. V závěrečném duelu se Fulke chopila dřevěného kříže jako zbraně. Eivor ji však odzbrojil, srazil na kolena a ranou sekerou do krku ji usmrtil. Fanatismus a gnostické kořeny Fulke nebyla jen řadovou záporačkou; představovala hluboký filozofický rozpor uvnitř křesťanského světa 9. století. Její víra byla silně ovlivněna gnosticismem, který považoval hmotný svět za vězení vytvořené zlým božstvem. Pro Fulke nebyli Isu (Předchůdci) jen mýtem, ale skutečnými bohy, jejichž odkaz musel být vytržen z rukou „slepé“ církve. Tato posedlost ji zbavila jakýchkoliv morálních zábran, neboť věřila, že skrze utrpení těla lze osvobodit božskou jiskru uvnitř vyvolených jedinců. Psychologický rozklad Sigurda Vliv, který Fulke měla na Sigurda Styrbjornsona, byl devastující a trvalý. Namísto prostého fyzického týrání zvolila metodu systematického rozbíjení identity. Tím, že mu amputovala ruku a neustále ho vystavovala bolesti, zatímco k němu promlouvala jako k božské bytosti, v něm vyvolala hlubokou psychózu. I po její smrti Sigurd zůstal poznamenán přesvědčením o své nadřazenosti, což vedlo k odcizení od jeho klanu i od samotného Eivora, který v něm viděl stále jen člověka a bratra. Role v Řádu prastarých V rámci hierarchie Řádu prastarých v Anglii (Wessex) požívala Fulke výsadního postavení díky svému přímému spojení s králem Alfrédem. Zatímco Alfréd se snažil Řád tajně přetvořit v křesťanskou instituci (budoucí Templáře), Fulke zůstávala věrná původním, esoterickým kořenům Prastarých. Její vědecký, až patologický zájem o krevní linie Isu z ní dělal jednu z nejnebezpečnějších postav organizace, neboť na rozdíl od jiných členů nebažila po politické moci, ale po absolutním poznání původu lidstva. Odkaz a historická stopa Smrt Fulke v Portchesteru znamenala zásadní obrat ve válce o Anglii. Její brutalita sjednotila vikinské klany a saské rebely proti Alfrédovu vlivu, byť jen dočasně. Pro Skryté (Assassiny) byla Fulke připomínkou toho, jak nebezpečné může být spojení náboženského fanatismu a zapomenuté technologie Předchůdců. Její postava v kronikách zůstala jako varování před těmi, kteří jsou ochotni spálit svět jen proto, aby uviděli pravdu, která se skrývá v popelu.

Další informace: 105. newyorský pěší pluk, 148th Pennsylvania Infantry Regiment.