Gabriel Dimont

Gabriel Dimont byl příslušníkem francouzské Národní gardy, který sloužil v Paříži během povstání 13. vendémiairu roku 1795. V osudný den 5. října se podílel na potlačení vzpoury, přičemž spadal pod velení tehdy ambiciózního důstojníka Joachima Murata.

Tato dějinná epizoda se odehrávala v době, kdy se Francie zmítala v chaosu po pádu Robespierra. Konvent byl ohrožen royalistickými silami, které se pokusily o převrat s cílem obnovit monarchii. Dimont se ocitl v samém centru dění, když se v ulicích Paříže schylovalo k rozhodujícímu střetu, který měl buď upevnit moc Direktoria, nebo uvrhnout zemi zpět do rukou krále. Klíčovým momentem operace, do níž byl Dimont zapojen, bylo zajištění dělostřelectva v táboře Sablons. Právě Joachim Murat, budoucí maršál Francie a neapolský král, tehdy vedl odvážný jízdní oddíl, který kanóny ukořistil dříve než povstalci. Tyto zbraně byly následně předány mladému generálu Napoleonu Bonapartovi, který je nechal rozmístit u kostela svatého Rocha. Dimont a jeho spolubojovníci z Národní gardy museli čelit obrovské přesile ozbrojeného davu v úzkých pařížských uličkách. Disciplína a Muratova rozhodnost však v kombinaci s Bonapartovou strategií „vůně kartáčů“ (střelby kartáčovými náboji přímo do davu) vedly k rychlému a krvavému potlačení vzpoury. Pro muže jako Dimont tato noc znamenala nejen přežití republiky, ale i začátek nové éry, které dominoval vzestup muže, jenž se brzy stal císařem. Po událostech 13. vendémiairu se Dimontova stopa v oficiálních záznamech sice ztrácí, ale jeho účast na tomto „křtu ohněm“ z něj činí svědka okamžiku, kdy se zrodila legenda o Napoleonově neporazitelnosti. Jako řadový gardista reprezentoval tisíce anonymních tváří, jejichž lojalita v kritickou chvíli rozhodla o osudu moderních dějin Evropy.

Další informace: 15. října 2023 Nahariya, 116. barevný pěší pluk Spojených států.