Gadikios

Gadikios: Poslední odpor roxolanského válečníka Gadikios (249–271) byl věhlasný válečník z kmene Roxolanů, sarmatského etnika známého svou neohroženou jízdou. Jeho život a vojenská dráha vyvrcholily v roce 271 n. l., kdy padl v boji s římskými legiemi během dramatického obléhání Sarmizegetusy. Toto střetnutí představovalo jeden z posledních velkých odporů barbarů v oblasti bývalé provincie Dácie předtím, než se římská moc pod tlakem okolností začala stahovat za Dunaj. Gadikios vynikal jako představitel těžké jízdy, tzv. katafraktů, kteří byli postrachem římské pěchoty. Roxolanští jezdci byli oděni v šupinové zbroji, která chránila nejen je, ale často i jejich koně. V boji používali dlouhá kopí zvaná contus, jimiž dokázali prorazit i ty nejpevnější štítové hradby. Gadikiův osud byl úzce spjat s neustálými nájezdy na dunajské hranice impéria, které v průběhu 3. století procházelo hlubokou krizí. Samotné obléhání Sarmizegetusy v roce 271 bylo krvavým střetnutím, které odráželo ambice císaře Aureliana stabilizovat hranice říše. Přestože byla Dácie v té době již těžko udržitelná, Římané se pokusili o rozhodný úder proti koalici sarmatských a gótských kmenů. Gadikios podle dobových svědectví vedl zoufalý protiútok z obleženého města, pokoušeje se prolomit římské sevření a zasáhnout týlové pozice nepřítele. Jeho smrt v bitvě znamenala pro Roxolany citelnou ztrátu. Padl pravděpodobně uprostřed vřavy u hlavní brány, kde se střetla elita obou armád. Ačkoliv se jeho jméno v hlavních proudech historie objevuje spíše okrajově, pro svůj lid se stal symbolem nezkrotnosti a hrdosti. Krátce po těchto událostech se římská vojska definitivně stáhla a ponechala území Dácie kmenům, jako byli právě Roxolani, čímž se uzavřela jedna z nejdramatičtějších kapitol antických dějin v karpatské oblasti.

Další informace: 116. pěší, Rok 1973.