Gaenbald The Lorimer

Gaenbald Řemenář (947–991) byl anglosaský hospodář, který koncem 10. století sloužil v essexské domobraně (fyrdu) pod vedením ealdormana Byrhtnotha. Roku 991 padl v bitvě u Maldonu během střetu s invazními vojsky severských Vikingů. Ačkoliv byl Gaenbald v dobových záznamech označován jako „Lorimer“ – tedy řemeslník vyrábějící uzdy, udidla a další postroje pro koně – většinu roku trávil obhospodařováním svých polí v úrodných nížinách Essexu. Jako svobodný rolník (ceorl) měl však povinnost i čest pozvednout zbraň, kdykoliv byla země v ohrožení. Když se u břehů řeky Blackwater objevily dračí lodě norských nájezdníků, vyměnil pluh za kopí a kulatý štít z lipového dřeva, aby naplnil svou přísahu pánu Byrhtnothovi. Bitva u Maldonu, která se mu stala osudnou, vstoupila do dějin jako tragický příklad rytířské cti i strategické chyby. Byrhtnoth ve své hrdosti umožnil Vikingům bezpečně přejít úzký násep zaplavovaný přílivem, aby se obě vojska mohla střetnout v otevřeném boji. Gaenbald a jeho druhové vytvořili pevnou štítovou hradbu, o kterou se tříštily vlny severské oceli. Podle legendy stál Gaenbald v předních liniích, kde jeho řemeslná zručnost při opravě výstroje spolubojovníků pomáhala udržet formaci pohromadě i v těch nejkrutějších momentech řeže. Po Byrhtnothově pádu se anglosaské řady začaly hroutit. Zatímco někteří z boje uprchli, Gaenbald patřil k těm, kteří zůstali věrní svému slibu a padli vedle svého mrtvého pána. Jeho smrt nebyla jen ztrátou pro jeho rodinu a hospodářství, ale symbolizovala zánik jedné éry relativního klidu v Anglii. Bitva u Maldonu totiž vedla k potupnému placení danegeldu – výkupného, kterým si král Ethelred Nerozhodný kupoval dočasný mír od dychtivých Dánů. Odkaz Gaenbalda Řemenáře dnes žije především skrze slavnou staroanglickou báseň Bitva u Maldonu. I když v ní malí hospodáři jako on často zůstávají bezejmenní, jejich oběť vykresluje obraz společnosti, kde hranice mezi oráčem a válečníkem byla tenká jako ostří meče. Jeho jméno nám připomíná, že dějiny netvořili jen králové, ale především lidé, kteří dokázali opustit své domovy, aby bránili rodnou hlínu před neúprosným severním větrem.

Další informace: 13. illinoiský pěší pluk, 132. pěší pluk Bender.