Gaius Longinius Catianus

Gaius Longinius Catianus: Legionář na okraji impéria Gaius Longinius Catianus (narozen 8 n. l.) byl římský legionář sloužící v Legio II Augusta během dobývání Británie v 1. století našeho letopočtu. V průběhu 40. let byl posádkou v osadě Aquae Sulis (dnešní Bath), kde se podílel na upevňování římské moci v nově získané provincii. Jako příslušník Druhé srpnové legie sloužil pod velením budoucího císaře Vespasiana. Jeho každodenní chléb tvořily nejen vojenské pochody a potlačování místního odporu, ale také náročná ženijní činnost. Právě jeho legie se zasloužila o vybudování strategické sítě cest a prvních kamenných opevnění, která navždy změnila tvář britské krajiny. Pobyt v Aquae Sulis byl pro Catiana i jeho spolubojovníky specifický. Místo, zasvěcené bohyni Sulis (kterou Římané ztotožnili s Minervou), bylo proslulé svými horkými prameny. Pro vojáka zvyklého na tvrdý dril a sychravé britské počasí představovaly tamní lázně vzácný dotek středomořského luxusu a nezbytnou regeneraci pro tělo znavené neustálým bojem s keltskými kmeny. Služba v Británii však nebyla žádnou idylou. Catianus žil v neustálém napětí mezi dvěma světy – na jedné straně stál disciplinovaný římský řád, na straně druhé divoká, nezkrocená země, která Římanům nikdy plně neuvěřila. Jako veterán se pravděpodobně dožil transformace provizorního vojenského tábora v kvetoucí lázeňské město, čímž se stal přímým svědkem zrodu římské Británie. Osud Gaia Longinia Catiana nakonec zpečetila právě půda, kterou pomáhal dobývat. Jeho náhrobek, nalezený v Bathu, je tichým svědectvím o muži, který opustil svou domovinu, aby na dalekém severu sloužil slávě Říma. I když jeho jméno dnes zná jen málokdo, jeho životní příběh odráží osudy tisíců bezejmenných vojáků, na jejichž sandálech stála moc největší říše starověku.

Další informace: 135. pěší pluk Kerch-Enikol, 138. illinoiský pěší pluk.