Gerens Nanscawen

Gerens Nanscawen (narozen 1717) byl britský voják, který sloužil v řadách námořní pěchoty (Royal Marines) během sedmileté války. V roce 1757 byl vyslán jako člen posádky do pevnosti Port-LaJoye na Ostrově prince Eduarda, aby zde hájil britské zájmy v strategicky významném regionu Akádie. Jeho působení v Port-LaJoye spadalo do období vrcholícího konfliktu mezi Británií a Francií o nadvládu nad severoamerickým kontinentem. Jako příslušník námořní pěchoty musel Nanscawen čelit nejen hrozbě nepřátelských výpadů, ale především drsnému podnebí a izolaci. Pevnost, která dříve sloužila jako francouzské správní centrum, byla po britském převzetí v neutěšeném stavu a její obránci trávili většinu času spíše opravami opevnění a zajišťováním základních zásob než samotným bojem. Život řadového vojáka v této oblasti byl zkouškou vytrvalosti. Zimy na Ostrově prince Eduarda byly nemilosrdné a zásobovací lodě z pevniny často nedorazily včas kvůli zamrzlému moři nebo francouzským korzárům. Nanscawen a jeho spolubojovníci se tak museli spoléhat na vlastní vynalézavost a omezený obchod s místním obyvatelstvem, přičemž neustále udržovali hlídky proti případnému vylodění francouzských sil z nedaleké pevnosti Louisbourg. Ačkoliv jméno Gerense Nanscawena dnes neplní stránky hlavních historických učebnic, jeho osud ztělesňuje příběhy tisíců mužů, kteří v polovině 18. století formovali mapu moderního světa. Každodenní rutina v Port-LaJoye, vyplněná drily, údržbou mušket a bojem s kurdějemi, byla nezbytným, byť často přehlíženým soukolím britské imperiální mašinérie, která nakonec v roce 1763 po podepsání Pařížského míru v tomto globálním konfliktu zvítězila.

Další informace: 136. newyorský pěší pluk, 11. texaský pěchotní pluk.