Gerwazy Pawlak

Gerwazy Pawlak (zemřel 17. května 1944) byl polský voják, který sloužil v řadách 2. polského sboru na italské frontě během druhé světové války. Padl v boji při dobývání Monte Cassina v květnu 1944. Pawlakova cesta do Itálie pravděpodobně kopírovala osudy tisíců „Andersových vojáků“. Poté, co byl po sovětské invazi do Polska v roce 1939 internován v sovětských lágrech, využil amnestie po uzavření dohody Sikorski-Majski. Přes nehostinné pustiny střední Asie a Persie se dostal pod britské velení na Blízký východ, kde prošel tvrdým výcvikem, který z nezlomných přeživších vyformoval elitní bojovou jednotku připravenou k osvobození Evropy. V květnu 1944 se Pawlak se svou jednotkou ocitl před jednou z nejstrmějších výzev celé italské kampaně. Klášter Monte Cassino, tyčící se na skalnatém vrcholu, byl klíčovým bodem německé Gustavovy linie. Předchozí tři spojenecké útoky selhaly a zanechaly za sebou tisíce mrtvých. Polský sbor dostal za úkol tento „stroj na smrt“ definitivně zlomit, což znamenalo boj v nelidských podmínkách, v sutinách a pod neustálou palbou z výšin. Osudného 17. května, pouhý den předtím, než nad troskami kláštera konečně zavlála polská vlajka, vyvrcholily ty nejtvrdší boje o hřeben „Sněhové vločky“ a kótu 593. Gerwazy Pawlak položil svůj život v momentě, kdy se polské jednotky s obrovským nasazením probojovávaly přes německé pozadí tvořené elitními výsadkáři. Jeho oběť přispěla k proražení cesty na Řím a k jednomu z nejslavnějších vítězství polských zbraní v exilu. Dnes místo jeho posledního odpočinku připomíná Polský válečný hřbitov na Monte Cassinu. Mezi tisíci bílými kříži, které se táhnou po úbočí hory, zůstává jméno Gerwazyho Pawlaka vytesáno jako symbol odvahy generace, která se domů do svobodného Polska už nikdy nevrátila. Jeho příběh je tichým svědectvím o ceně svobody, kterou Poláci platili na bojištích vzdálených stovky kilometrů od svých domovů.

Další informace: 151st (2nd Ermland) Infantry, 114. illinoiský pěší pluk.