Giasone Angelico

Giasone Angelico byl italsko-americký revolucionář, který během americké občanské války sloužil v 39. newyorském pěším pluku (známém jako „Garibaldi Guard“) v armádě Unie. V roce 1864 se účastnil krvavé bitvy v Divočině (Battle of the Wilderness).

Angelico patřil k barvité skupině evropských exulantů, kteří do Spojených států přinesli ideály italského risorgimenta. Jako stoupenec Giuseppe Garibaldiho viděl v boji proti konfederačnímu Jihu paralelu k evropskému zápasu za svobodu a sjednocení. Jeho zařazení k 39. newyorskému pluku nebylo náhodné – tato jednotka byla proslulá svou multikulturní povahou, tvořili ji Italové, Maďaři, Němci i Francouzi, kteří do bitvy hrdě vyráželi s italskými trikolórami a klobouky zdobenými kohoutími pery. Během tažení v roce 1864 se Angelico ocitl v samotném pekle virginských lesů. Bitva v Divočině byla charakteristická nepřehledným terénem a hustým podrostem, kde se kouř z pušek mísil s dýmem z lesních požárů. Pro muže jako Angelico, zvyklé na otevřenější evropská bojiště, představoval tento styl boje v „zeleném labyrintu“ brutální zkoušku odvahy i psychické odolnosti, kde linie mezi vítězstvím a chaosem byla neuvěřitelně tenká. Jeho působení v řadách Unie však nebylo motivováno pouze vojenskou povinností, ale hlubokým politickým přesvědčením. Pro italské revolucionáře v Americe představovalo vítězství Severu záruku, že demokratický experiment zůstane zachován i pro zbytek světa. Angelico věřil, že pokud padne americká republika, naděje na sjednocenou a svobodnou Itálii se rozplynou spolu s ní. Po skončení konfliktu se osudy mnoha těchto „Garibaldiho mužů“ rozptýlily v rodící se moderní Americe. Giasone Angelico zůstal symbolem transatlantického mostu mezi revoluční Evropou a bojujícími Státy. Jeho příběh připomíná, že americká občanská válka nebyla jen vnitřním sporem o hranice a otroctví, ale globálním střetem idejí, do kterého své životy vložili dobrovolníci z celého světa.

Další informace: 12. dodatek, 129. bessarabský pěší pluk.