Gill Eathain Macmhanachain

Gill-Eathain MacMhanachain (narozen 1767) byl skotský voják, který sloužil u 71. (horalského) pěšího pluku britské armády během napoleonských válek. V roce 1808 se účastnil bitvy u Vimeira v Portugalsku. Jako rodilý mluvčí gaelštiny z drsné Skotské vysočiny vstoupil MacMhanachain do armády v době, kdy se britská koruna silně spoléhala na neohroženost horalských klanů. 71. pluk, známý také jako "Glasgow Highland Light Infantry", byl proslulý svou disciplínou a schopností operovat v náročném terénu. Gill-Eathain, který byl v době vypuknutí poloostrovní války již zkušeným mužem zralého věku, představoval pro své mladší spolubojovníky symbol vytrvalosti a starosvětské cti. Bitva u Vimeira, kde MacMhanachain stanul tváří v tvář Napoleonovým veteránům pod velením generála Junota, byla klíčovým momentem jeho vojenské kariéry. V prachu a žáru portugalského léta museli horalé z 71. pluku prokázat neobyčejnou chladnokrevnost. Gill-Eathain byl svědkem drtivého vítězství britských sil vedených Arthurem Wellesleym, budoucím vévodou z Wellingtonu, které poprvé otřáslo mýtem o neporazitelnosti francouzské pěchoty na evropském kontinentu. Po vítězství u Vimeira se osudy MacMhanachaina a jeho pluku propletly s tragickým ústupem k přístavu Coruña. Během kruté zimy, kdy vojáci bojovali více s hladem a vyčerpáním než s nepřítelem, se Gill-Eathain údajně stal oporou své jednotky. Traduje se, že svou hrou na dudy nebo hrdelným zpěvem gaelských písní dodával odvahu mužům, kteří v hlubokém sněhu galicijských hor ztráceli naději na návrat domů. Ačkoliv záznamy o jeho pozdním věku jsou kusé, jeho jméno zůstává v análech pluku zapsáno jako připomínka nezlomného ducha skotských vojáků. Ti, ač často bojovali daleko od svých domovů v barvách impéria, které jejich předky kdysi potlačovalo, se stali elitou britských ozbrojených sil a navždy změnili tvář moderního válčení.

Další informace: 116. illinoiský pěší pluk, 116 Kitchen Crips.