Gospel Of Mark

Evangelium podle Marka Evangelium podle Marka je druhou ze čtyř kanonických evangelií a druhou knihou Nového zákona. Autorem je Marek Evangelista a text pokrývá období let 26 až 33 n. l. Vypráví o působení Ježíše od jeho křtu až po smrt, pohřeb a nalezení prázdného hrobu. Shrnutí děje Kapitola 1 Marek své psaní zahajuje odkazem na proroka Izajáše: „Hle, posílám svého posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu...“ V pustině se objevuje Jan Křtitel, který káže křest pokání pro odpuštění hříchů. Lidé z celého Judeje i Jeruzaléma se nechávají křtít v řece Jordánu. Jan, oděný do velbloudí srsti, se živí kobylkami a lesním medem a ohlašuje příchod někoho mnohem mocnějšího. V té době přichází Ježíš z Nazareta a je Janem pokřtěn. Jakmile vystoupí z vody, vidí protržená nebesa a Ducha sestupujícího jako holubice, zatímco hlas z nebe hřmí: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem nalezl zalíbení.“ Duch ho vzápětí odvádí na čtyřicet dní do pustiny, kde je pokoušen Satanem. Po Janově zatčení přichází Ježíš do Galileje s poselstvím: „Čas se naplnil, Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“ U Galilejského jezera povolává první učedníky – rybáře Šimona (Petra), Ondřeje, Jakuba a Jana. Ti okamžitě opouštějí své sítě i rodiny a následují ho. V Kafarnaum Ježíš ohromuje lidi v synagoze svým učením, které má autoritu, a vyhání nečistého ducha z posedlého muže. Jeho sláva se rychle šíří. Uzdravuje Šimonovu tchyni a večer pak zástupy nemocných a trpících. Přestože vyhledává samotu k modlitbě, lidé ho neustále hledají. Kapitola 2 Když se Ježíš vrací do Kafarnaum, dům, kde pobývá, obklopí davy. Skrze střechu k němu spustí ochrnutého muže. Ježíš mu odpouští hříchy a uzdravuje ho, což vyvolává údiv i kritiku zákoníků. Poté povolává celníka Léviho (Matouše) a stoluje s hříšníky, což vysvětluje slovy: „Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“ Dochází k prvním střetům s farizeji kvůli půstu a zachovávání soboty. Ježíš prohlašuje, že „sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu,“ a že Syn člověka je pánem i nad sobotou. Kapitola 3 V synagoze Ježíš v sobotu uzdravuje muže s odumřelou rukou. Farizeové se proti němu spiknou s herodiány. Ježíš se stahuje k moři, kam za ním putují lidé z Týru, Sidónu i Idumey. Na hoře ustanovuje Dvanáct apoštolů, aby kázali a vymítali démony. Jeho vlastní rodina si o něj dělá starosti, zatímco zákoníci z Jeruzaléma ho obviňují ze spolčení s Belzebubem. Ježíš se brání logikou: „Může snad Satan vyhánět Satana? Dům rozdělený proti sobě neobstojí.“ Na závěr definuje svou pravou rodinu: „Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“ Kapitola 4 až 6 Ježíš učí v podobenstvích (o rozsévači, o hořčičném zrnu) a soukromě je vysvětluje učedníkům. Utuší bouři na moři a v zemi Gerasejských vyžene legii démonů do stáda vepřů. Vrací se do Galileje, kde vzkřísí Jairovu dceru a uzdraví ženu s krvácením. Ve svém domovském Nazaretu však naráží na nevíru. Král Herodes Antipas mezitím nechá na žádost Salome a Herodiady stít Jana Křtitele. Text pokračuje zázrakem nasycení pěti tisíc lidí pěti chleby a dvěma rybami a Ježíšovou chůzí po rozbouřené hladině. Kapitola 7 až 10 Ježíš kritizuje prázdné tradice farizeů a zdůrazňuje, že člověka nešpiní to, co do něj vchází, ale to, co z něj vychází (zlé myšlenky a skutky). Uzdravuje dceru syrofénické ženy a hluchoněmého muže. Po druhém nasycení zástupů (čtyři tisíce lidí) se ptá učedníků: „Za koho mě pokládáte?“ Petr odpovídá: „Ty jsi Kristus.“ Následuje Proměnění na hoře, kde se Ježíš ukazuje po boku Eliáše a Mojžíše. Cestou do Jeruzaléma Ježíš učí o nerozlučitelnosti manželství, žehná dětem a varuje před nebezpečím bohatství („Snáze projde velbloud uchem jehly...“). Kapitola 11 až 15 Ježíš slavnostně vjíždí do Jeruzaléma na oslátku za volání „Hosanna!“. Vyhání penězoměnce z chrámu a v parbolách kritizuje židovské vůdce. Ti se ho snaží chytit do pasti otázkou na daně, na což Ježíš odpovídá: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ Při Poslední večeři ustanovuje eucharistii, v zahradě Getsemane prožívá úzkost a je zrazen Jidášem. Po výslechu u velekněze a Pontia Piláta je Ježíš zbičován, korunován trním a ukřižován na Golgotě. V okamžiku jeho smrti se chrámová opona roztrhne a římský setník vyznává: „Tento člověk byl skutečně Syn Boží!“ Kapitola 16: Vzkříšení a vyslání Když uplynula sobota, Marie Magdalská, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné oleje, aby mohly jít pomazat Ježíšovo tělo. Brzy ráno prvního dne v týdnu, hned po východu slunce, přišly k hrobu. Cestou se vzájemně ptaly, kdo jim odvalí těžký kámen od vchodu. Když však vzhlédly, spatřily, že kámen – ač byl velmi veliký – je již odvalen. Po vstupu do hrobky uviděly mládence v bílém rouchu sedícího napravo a velice se polekaly. On jim však řekl: „Nedesat se! Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukřižovaného? Byl vzkříšen, není zde.“ Mládenec je vyzval, aby šly a řekly jeho učedníkům i Petrovi, že je Ježíš předejde do Galileje, jak jim slíbil. Ženy vyběhly ven a prchaly od hrobu, protože se jich zmocnil třes a úžas. Nikomu nic neřekly, neboť se bály. Zde původní text Markova evangelia v nejstarších rukopisech končí, což v čtenáři zanechává silný dojem tajemství a otevřené výzvy k víře. Pozdější dodatky k evangeliu však popisují další setkání vzkříšeného Ježíše s Marií Magdalskou a dvěma učedníky na cestě. Nakonec se Ježíš zjevil samotným Jedenácti, když seděli u stolu. Vyčítal jim jejich nevíru a tvrdost srdce, že neuvěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. Poté jim předal tzv. Velké poslání: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ Po těchto slovech byl Pán Ježíš vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. Učedníci se pak vydali kázat všude po světě. Pán s nimi spolupracoval a potvrzoval jejich slova doprovodnými znameními a zázraky. Tímto se uzavírá Markovo svědectví, které zdůrazňuje Ježíše jako trpícího služebníka, ale zároveň vítězného Syna Božího, jehož moc pokračuje skrze církev.

Další informace: 11th Wisconsin Infantry Regiment, 153. (8. durynská) pěchota.