Haashim Al Ishmael

Haashim al-Ishmael Haashim al-Ishmael (zemřel 1205 př. n. l.) byl kanaánský voják ve službách Damašku během pozdní doby bronzové. Padl v boji se šasuským náčelníkem Irsuem v bitvě u Tlilinu v roce 1205 př. n. l. Haashim sloužil v době, kdy se Levanta zmítala v chaosu známém jako kolaps doby bronzové. Jako zkušený kavalír damašské posádky byl zodpovědný za ochranu obchodních cest před neustálými nájezdy kočovných kmenů. Jeho oddanost městskému státu z něj učinila klíčovou postavu místní obrany, přestože tehdejší politické struktury byly pod enormním tlakem migrujících „Mořských národů“ a vnitřních nepokojů. Samotná bitva u Tlilinu představovala vyvrcholení vleklého konfliktu o kontrolu nad úrodnými údolími v blízkosti pohoří Antilibanon. Haashim zde velel křídlu válečných vozů, které se pokusilo o riskantní obchvat nepřátelských linií. Terén však nahrával Irsuovým lehce oděným bojovníkům, kteří dokázali využít skalnatých srázů k rozbití formace těžkých vozů. Podle dochovaných fragmentů dobových záznamů se Haashim střetl s Irsuem v přímém souboji poté, co byla jeho klisna zasažena šípem. Ačkoliv byl Haashim vyzbrojen kvalitním bronzovým mečem typu khopesh, podlehl přesile Irsuovy osobní gardy. Jeho smrt je historiky vnímána jako symbolický konec éry kanaánské vojenské dominance v regionu, která brzy poté ustoupila nové vlně železných zbraní a odlišných způsobů vedení války. Odkaz Haashima al-Ishmaela přežíval v místních legendách jako příběh o loajalitě k hroutícímu se světu. Jeho rodina údajně uprchla na sever do Fénicie, přičemž s sebou nesla jeho pečetní prsten, který byl podle neověřených archeologických zpráv nalezen při vykopávkách v blízkosti starověkého Tyru na počátku 20. století.

Další informace: 12. barevný pěší pluk Spojených států, 10. běloruský granátnický pluk.