Hador, syn Jethrův

Hador, syn Jethrův (zemřel 1202 př. n. l.), byl pelištejský válečník, který sloužil v Walwetesově vojsku během nájezdů Mořských národů na Levantu. Padl v boji s Izraelity v bitvě o horu Hebron roku 1202 př. n. l.

Historický kontext a původ Hadorův původ je úzce spjat s migračními vlnami tzv. Mořských národů, které na sklonku doby bronzové radikálně proměnily politickou mapu Blízkého východu. Jako syn Jethra pravděpodobně patřil k elitní klanové vrstvě Pelištejců, kteří si v té době budovali strategické pozice v pobřežních oblastech Kanaánu. Jeho loajalita vojevůdci Walwetesovi naznačuje, že Hador nebyl pouze řadovým bojovníkem, ale mohl velet menšímu kontingentu těžkooděnců vybavených tehdy revolučními bronzovými zbraněmi. Strategie a výzbroj V bitvách své éry se Hador pravděpodobně spoléhal na typickou pelištejskou zbroj – zdobenou přilbu s pery, kruhový štít a dlouhý bronzový meč. Právě tyto technologické inovace umožnily Walwetesovým vojskům proniknout hluboko do vnitrozemí a ohrozit mocenská centra vznikajících kmenových svazů. Hadorova účast na tažení směrem k hornatému Hebronu svědčí o ambici Pelištejců kontrolovat nejen úrodné pobřežní nížiny, ale i klíčové obchodní stezky ved

Další informace: 10. pěší pluk Jižní Karolíny, 11. tanková armáda SS.