Haklang Iogirsson

Haklang Iogæirsson (853–882) byl dánský válečník v barvách Bedeborgu, který působil v neklidném období sklonku 9. století. Jeho životní pouť předčasně skončila roku 882, kdy padl v bitvě u Buckinghamu během střetu s vojsky Anglosasů. Haklang se narodil do éry, kdy severští mořeplavci již nechodili do Anglie pouze loupit, ale snažili se zde zapustit kořeny. Jako syn Iogæira se brzy vypracoval v uznávaného předáka, jehož sekera sloužila zájmům Bedeborgu. Mezi svými muži byl znám nejen svou mrazivou rozvahou v zápalu boje, ale také neochvějnou věrností klenotům a slibům, které jej poutaly k jeho lénu. Osudné tažení roku 882 bylo součástí širšího tlaku dánských vojsk na vnitrozemí, kde se střetávaly zájmy expandujících Seveřanů s houževnatým odporem saských králů. Buckingham se tehdy stal strategickým bodem, u něhož se Haklangova družina ocitla v sevření přesily. Podle fragmentů dochovaných ság se Haklang odmítl stáhnout k řece Great Ouse a raději vytvořil se svými nejvěrnějšími neprostupnou štítovou hradbu. Smrt Haklanga Iogæirssona v bitvě u Buckinghamu byla pro obránce Bedeborgu citelnou ztrátou. Legendy praví, že jeho tělo nebylo Anglosasy nikdy zneuctěno; traduje se, že jej jeho přeživší spolubojovníci pod rouškou noci odnesli a pohřbili s jeho zbraněmi podle starých zvyků, aby mohl důstojně vstoupit do bran Valhally. V historickém kontextu je Haklangův příběh připomínkou kruté reality Danelawu – éry, kdy se hranice mezi dobyvatelem a osadníkem stíraly v krvi. Ačkoliv o něm dobové kroniky mlčí tak vytrvale jako o mnoha jiných padlých jarlich, jeho jméno zůstává vytesáno v lokálních mýtech jako symbol dánského odhodlání na britské půdě.

Další informace: 141. illinoiský pěší pluk, 11. pěší pluk New Jersey.