Haralambos Mutos

Haralambos Mutos (250 př. n. l. – ?) byl důstojník ptolemaiovské egyptské armády, který v roce 217 př. n. l. velel jednotce 160 pikenýrů v bitvě u Rafie. Haralambos sloužil pod faraonem Ptolemaiem IV. Filopatorem v době, kdy se ptolemaiovská říše ocitla v přímém střetu se Seleukovskou říší Antiocha III. Velikého. Jako velitel pikenýrů byl součástí klíčové reformy egyptského vojska. Právě před bitvou u Rafie totiž Ptolemaiovci poprvé masivně vyzbrojili a vycvičili domorodé Egypťany v makedonském stylu boje, čímž vytvořili obávanou falangu, která měla vyvážit početní převahu nepřítele. Během samotného střetnutí u Rafie, jedné z největších bitev starověku, stál Haralambos v čele své „hekatontarchie“ (jednotky o síle přibližně stovky až dvou stovek mužů). Jeho úkolem bylo udržet neprostupnou hradbu dlouhých kopí – sarís – proti seleukovské pěchotě. Bitva byla nesmírně brutální a odehrávala se v prachu a horku na pomezí Sinaje, přičemž do boje zasáhli i afričtí a indičtí sloni. Úspěch u Rafie sice zajistil Egyptu dočasný mír, ale pro muže jako Haralambos znamenal zásadní životní zlom. Domorodí vojáci, kteří si v bitvě uvědomili svou vlastní sílu a důležitost pro trůn, začali brzy poté volat po větších právech a uznání. To vedlo k vlně nepokojů a povstání v Horním Egyptě, což v následujících desetiletích otřáslo stabilitou celé ptolemaiovské dynastie. O dalším osudu Haralamba Mutose historické prameny mlčí. Je však pravděpodobné, že jako veterán této slavné vítězné bitvy obdržel příděl půdy (kleros), čímž se zařadil mezi privilegovanou třídu vojenských osadníků, kteří tvořili páteř tehdejší společnosti. Jeho jméno tak zůstává symbolem doby, kdy se řecká taktika propojila s egyptským lidským potenciálem.

Další informace: 10. massachusettský pluk, Rok 1793.