Harald Klak

Harald Klak: Král, který vsadil na franskou kartu Harald Klak (780–852) byl dánským králem v letech 812–813 a 819–827. Na trůn nastoupil po Sigfredovi II. a Anulovi, zatímco jeho nástupcem se stal Horik I. Životopis Harald se narodil roku 780 jako syn Halfdana Haraldrssona. Jeho bratry byli Anulo, Reginfrid a Hemming Halfdansson. Rok 812 se stal pro rodinu zlomovým – bratr Anulo padl ve vítězné bitvě proti uchvatiteli Sigfredovi (který v boji rovněž zahynul). Anulovi muži poté prohlásili Reginfrida a Haralda za spoluvládce Dánska. Jejich vláda však netrvala dlouho; už v roce 813 je vyhnali synové krále Gudfreda. Reginfrid padl o rok později při neúspěšném pokusu o znovudobytí trůnu. Harald následně zvolil pragmatickou cestu a uzavřel spojenectví s franským císařem Ludvíkem Pobožným, díky jehož podpoře se v roce 819 vrátil k moci. Klíčovým momentem jeho života byl rok 826, kdy v Mohuči přijal křesťanství a nechal se spolu se čtyřmi sty svými věrnými pokřtít. Štěstěna se k němu však brzy otočila zády. V roce 827 ho synové Gudfreda pod vedením Horika I. definitivně vyhnali. Harald dožil v exilu u Franků, zatímco jeho bratr Hemming padl ve Frísku v boji s konkurenčními Vikingy. Zanechal po sobě šest dětí: Halfdana, Thyru, Guthfritha, Sigfrida, Hrolfra a druhého Halfdana. Křest jako politický tah Haraldův křest v roce 826 nebyl pouze projevem duchovního osvícení, ale především brilantním, byť riskantním politickým manévrem. Tím, že se nechal pokřtít v císařské rezidenci v Ingelheimu, se stal lenníkem Ludvíka Pobožného. Císař mu jako dar udělil hrabství Rüstringen ve Frísku, které mělo sloužit jako Haraldovo útočiště i nárazníková zóna proti útokům jiných severských nájezdníků. Tento akt však doma v Dánsku vzbudil spíše odpor, neboť přijetí víry "jižních sousedů" bylo vnímáno jako ztráta suverenity. Průkopník křesťanství na severu Navzdory tomu, že Harald nedokázal udržet dánský trůn, jeho spojenectví s Franky otevřelo dveře křesťanské misii do Skandinávie. Právě s ním se do Dánska v roce 826 vydal mnich Ansgar, později známý jako "Apoštol Severu". I když Haraldova moc slábla, Ansgar položil základy pro budování prvních kostelů v Hedeby a Ribe. Harald tak nevědomky odstartoval proces christianizace, který o století později dokončil až Harald Modrozub. Život v exilu a fríské panství Zbytek života strávil Harald jako "král bez země", operující z přidělených území ve Frísku. Stal se z něj v podstatě franský hraničář, jehož úkolem bylo bránit pobřeží impéria před vlastními soukmenovci. Tato role byla nesmírně obtížná, neboť se často ocital v kleštích mezi loajalitou k císaři a snahou udržet si prestiž mezi vikinskými válečníky. Historické prameny naznačují, že jeho postavení v exilu bylo neustále zpochybňováno intrikami na franském dvoře. Haraldův odkaz a následníci I když je Harald Klak v moderní kultuře často ve stínu legendárnějšího Ragnara Lodbroka, jeho historický význam je nezpochybnitelný. Byl prvním významným skandinávským vládcem, který pochopil, že přežití severských království závisí na diplomacii s tehdejšími supervelmocemi. Jeho potomci zůstali aktivními hráči v evropské politice; například jeho synové se nadále účastnili nájezdů i politických dohod, čímž udržovali rodovou linii Klaků v análech raného středověku ještě dlouhá desetiletí.

Další informace: 13. wisconsinský pěší pluk.