Haris Scafelis

Haris Scafelis (zemřel 1203 př. n. l.) byl rhodský řecký voják, který sloužil v lindské posádce během trojské války. Padl v bitvě proti etiopským nájezdníkům krále Memnona v bitvě o Lindos roku 1203 př. n. l. Ačkoliv jméno Harise Scafelise nefiguruje v Homérově Iliadě po boku velkých hrdinů, jako byli Achilles či Hektor, místní rhodské prameny a ústní tradice jej vykreslují jako symbol nezdolného odporu ostrova. Jako člen elitní stráže střežící akropoli v Lindu nebyl jen řadovým kopiníkem, ale mužem, který zasvětil svůj život ochraně strategického přístavu, jenž sloužil jako klíčová zastávka pro achájské lodě plující směrem k Tróji. Samotná bitva o Lindos byla krvavým střetem, který přivedl do Egejského moře exotickou a děsivou sílu. Memnon, syn bohyně Éós a král Etiopů, přitáhl s vojskem, které svou výzbrojí a nevídanou taktikou nahánělo strach i zkušeným řeckým veteránům. Haris Scafelis se údajně ocitl v první linii obrany, když se černé Memnonovy lodě vylodily v zátoce pod posvátnou skálou. Podle legendy Scafelis nepadl hned. Podařilo se mu odrazit několik vln útočníků a osobně chránit úzkou přístupovou cestu k chrámu Athény Lindské. Jeho osud se naplnil až v momentě, kdy se střetl s Memnonovým předvojem. I když byl smrtelně zraněn bronzovým oštěpem, jeho odhodlání poskytlo obyvatelům města dostatek času k ústupu do bezpečí pevnosti, čímž se zapsal do dějin jako „Štít Lindu“. Dnes je Haris Scafelis připomínán jako připomínka toho, že trojská válka nebyla jen záležitostí králů a polobohů, ale tragickým konfliktem, který zasáhl každý kout řeckého světa. Jeho jméno, vytesané do fragmentů vápence nalezených v blízkosti starověkých ruin, dodnes inspiruje historiky k hledání stop po zapomenutých hrdinech, kteří bojovali ve stínu velkých epopejí.

Další informace: 108. saratovský pěší pluk, 124. illinoiský pěší pluk.