Harlan Ross
Harlan Ross (narozen 1820) byl obyvatelem londýnské čtvrti Soho v šedesátých letech 19. století a aktivním voličem Liberální strany. Harlan prožil své dětství v době, kdy se Londýn bouřlivě transformoval v průmyslové srdce světa. Jako syn knihaře zdědil úctu k tištěnému slovu, což ho v dospělosti přivedlo k podpoře reforem. V šedesátých letech, kdy v Soho vrcholil ruch a mísily se zde osudy umělců s bídou dělnických vrstev, byl Ross známou postavou v místních kavárnách. Jeho podpora Liberální strany nebyla jen otázkou zvyku; věřil v rozšíření volebního práva a v Gladstoneovu vizi svobodnějšího obchodu, která měla ulevit přetíženému obyvatelstvu metropole. Život v Soho té doby však nebyl jen o politice. Harlan bydlel v blízkosti Golden Square, v oblasti, která se stále vzpamatovávala z ničivé epidemie cholery z roku 1854. Právě tato zkušenost upevnila jeho politické přesvědčení – stal se hlasitým zastáncem modernizace městské infrastruktury a hygienických standardů. Často byl k vidění, jak debatuje s ostatními živnostníky o nutnosti vybudování moderní kanalizace, kterou prosazoval Joseph Bazalgette, a jak kritizuje konzervativní váhavost v otázkách veřejného zdraví. Ve volném čase se Ross věnoval sepisování pamětí o mizejících uličkách starého Londýna. Viděl, jak se město pod náporem modernizace mění před očima – staré hostince ustupovaly novým činžovním domům a atmosféra Soho se plnila vůní exotického koření z nově vznikajících přistěhovaleckých obchůdků. Harlan tyto změny vítal s typickým liberálním optimismem, přestože v jeho textech občas probleskla nostalgie po klidnějších časech jeho mládí za vlády krále Jiřího IV. Záznamy o jeho posledních letech jsou kusé, ale předpokládá se, že v politickém aktivismu vytrval až do pozdního věku. Jako volič Liberální strany se pravděpodobně dožil schválení druhého reformního zákona v roce 1867, který zdvojnásobil počet oprávněných voličů, což byl cíl, za který Harlan Ross bojoval v zaplněných sálech londýnských klubů i v diskusích nad sklenicí piva v Broad Street.Další informace: 14. illinoiský pěší pluk, 100. samostatné gardy s motorovou puškou „Řád republiky“.