Harri Eicke

Harri Eicke: Osud hesenského grenadýra Harri Eicke (narozen 1730) byl hesenský grenadýr, který sloužil v pluku Rall během americké války za nezávislost. Do historie se zapsal především jako jeden z mnoha německých žoldnéřů, kteří padli do zajetí Kontinentální armády po rozhodující bitvě o Trenton v prosinci 1776. Eickeho cesta do Ameriky nebyla motivována ideály svobody ani loajalitou k britské koruně, ale tvrdou realitou tehdejšího lankrabství Hesensko-Kasselsko. Jako příslušník elitních grenadýrů – vojáků vybíraných pro jejich výšku a fyzickou zdatnost – musel snášet brutální disciplínu a nejistotu zámořského tažení. Pluk Rall, pojmenovaný po svém veliteli Johannu Rallovi, patřil k obávaným jednotkám, avšak osudným se mu stalo podcenění nepřítele a vyčerpání z neustálých hlídek v nepřátelském prostředí koloniálního New Jersey. Vánoční noc roku 1776 se pro Eickeho a jeho spolubojovníky stala noční můrou. Zatímco se hesenské jednotky snažily v mrazivém počasí oslavit svátky, George Washington provedl svůj legendární přechod řeky Delaware. Překvapivý útok na Trenton zastihl pluk Rall nepřipravený. Harri Eicke byl svědkem chaosu, v němž byl jeho velitel smrtelně zraněn, a nakonec se ocitl mezi téměř tisícovkou zajatců, které vítězní Američané odvedli do vnitrozemí. Život v zajetí nebyl pro Eickeho koncem, ale spíše novou kapitolou. Mnoho hesenských vězňů bylo rozděleno do německy mluvících komunit v Pensylvánii, kde pomáhali na farmách nebo v řemeslných dílnách jako náhrada za chybějící pracovní sílu. Zde se tito "nepřátelé" často setkávali s nečekaným pochopením od místních osadníků, kteří sdíleli jejich jazyk a tradice. Pro muže jako Eicke, kterému v rodném Německu hrozila jen další léta drilu a chudoby, se americká půda začala jevit v jiném světle. Ačkoliv historické záznamy o Eickeho pozdějším životě mlčí, jeho příběh zrcadlí tisíce dalších. Mnoho Hesenců po skončení války odmítlo návrat do Evropy a raději využilo nabídky půdy a svobody v nově vznikajících Spojených státech. Zda Harri Eicke zůstal a stal se jedním z otců zakladatelů německo-amerických dynastií, nebo zda se nakonec vrátil k rodinnému krbu v Hesensku, zůstává tajemstvím skrytým v archivech historie.

Další informace: 137. (2. dolnoalsaská) pěchota.