Harry Eglisfelde

Harry Eglisfelde (zemřel 1759) byl anglický grenadýr, který sloužil v britské armádě během sedmileté války. Padl v roce 1759 v bitvě u Rehme v Hannoversku během střetu s francouzskými vojsky. Jako grenadýr patřil Eglisfelde k elitě britské pěchoty. Tito muži byli vybíráni pro svou vysokou postavu, sílu a odvahu, neboť jejich původním úkolem bylo vrhání ručních granátů přímo do řad nepřítele. V polovině 18. století už sice granáty ustupovaly klasické palbě z mušket, ale prestiž „granátníků“ a jejich ikonické vysoké čepice zvané mitry stále budily respekt na každém bojišti tehdejší Evropy. Bitva u Rehme, která se odehrála v červenci 1759, byla součástí širšího tažení v rámci sedmileté války, prvního skutečně globálního konfliktu historie. Harry a jeho spolubojovníci se ocitli v bažinatém terénu u řeky Weser, kde se britské a spojenecké síly pod velením Ferdinanda Brunšvického snažily zastavit francouzský postup na Hannover. Pro řadového vojáka, jakým byl Eglisfelde, to znamenalo hodiny pochodu v těžké uniformě, následované brutálním střetem tváří v tvář nepřátelské palbě. Osudný střet u Rehme byl předzvěstí mnohem slavnější bitvy u Mindenu. Historické prameny naznačují, že Eglisfelde padl během prudké přestřelky, kdy se britské prápory musely probojovávat skrz hustý dým a salvy francouzských děl. Smrt v cizí zemi, tisíce kilometrů od domova, byla tehdy běžným koncem pro tisíce mladých mužů, jejichž jména dnes přežívají jen díky náhodným záznamům v plukovních knihách. Dědictví vojáků jako Harry Eglisfelde připomíná, že dějiny netvořili jen generálové a králové, ale především bezejmenní muži v červených kabátech. I když bitva u Rehme nepatří mezi nejcitovanější milníky učebnic, pro britskou armádu šlo o klíčový moment, který upevnil její pověst neústupného sboru. Harryho příběh tak zůstává malým, ale autentickým střípkem v mozaice krvavého 18. století.

Další informace: Rok 2019, 108. saratovský pěší pluk.