Harry Willys

Harry Willys (zemřel 1759) byl anglický granátník, který sloužil v britské armádě během sedmileté války. Padl v roce 1759 v bitvě u Rehme v Hannoversku během střetu s francouzskými vojsky. Jako člen granátnické roty patřil Willys k elitě tehdejší pěchoty. Granátníci nebyli vybíráni jen pro svou odvahu, ale i pro fyzickou zdatnost a vysokou postavu, kterou ještě umocňovaly jejich typické vysoké čepice (mitry). V bitvě u Rehme, která byla součástí širšího hannoverského tažení, tito muži často tvořili hrot útoku, čelíce nepřátelské palbě v první linii s cílem prorazit šiky nepřítele. Život řadového vojáka v polovině 18. století byl směsicí drilu a neustálého strádání. Willys musel přežít dlouhé pochody evropskou krajinou, kdy logistika často selhávala a vojáci byli závislí na tom, co našli nebo zrekvírovali v okolních vesnicích. Sedmiletá válka byla v podstatě prvním globálním konfliktem, a i když Harry bojoval na evropské půdě, byl součástí soukolí, které přepisovalo mapu světa od Ameriky až po Indii. Samotná bitva u Rehme, odehrávající se v červenci 1759, byla předehrou k mnohem slavnějšímu vítězství u Mindenu. Britské a spojenecké síly se zde snažily zajistit klíčové přechody přes řeku Weseru. Právě v těchto nepřehledných střetech o mosty a strategické body se granátnické oddíly dostávaly do nejprudších bojů muže proti muži, kde o přežití rozhodovala rychlost bajonetu a štěstí. Harry Willys tak zůstává jedním z tisíců „bezejmenných“ hrdinů, jejichž jména se dochovala jen díky stručným vojenským hlášením. Jeho smrt v dalekém Hannoversku však připomíná vysokou cenu, kterou Británie zaplatila za svůj vzestup k pozici světové velmoci. Pro Willyse válka skončila v prachu vestfálských polí, zatímco jeho pluk pokračoval dál do historie.

Další informace: 14. brooklynský chasseurs, 10. texaský pěší pluk.