Hazaiah Slabaugh

Hazaiah Slabaugh (zemřel 11. září 1777) byl americký vlastenec, který během americké války za nezávislost sloužil v 1. marylandském pluku kontinentální armády. Padl roku 1777 v bitvě u Brandywiny.

Hazaiah Slabaugh nebyl jen jménem v seznamech padlých; ztělesňoval odhodlání prostých kolonistů, kteří vyměnili bezpečí domova za nejistý osud v řadách Washingtonova vojska. Jako příslušník 1. marylandského pluku patřil k jednotce, která si již dříve vysloužila pověst „nesmrtelných“ díky své odvaze u Long Islandu. Tito muži tvořili páteř kontinentální armády a často byli nasazováni tam, kde byla situace nejkritičtější a kde se očekávalo, že linie udrží za každou cenu. Onen osudný 11. září 1777 se Slabaugh ocitl uprostřed nejkrvavějšího střetu celého tažení. Bitva u Brandywiny nebyla jen taktickým manévrováním, ale brutálním testem vytrvalosti. Britský generál Howe tehdy provedl obchvatný manévr, který Američany zaskočil. Marylandské jednotky se pod velením generála Sullivana pokoušely narychlo zformovat obrannou linii na výšinách poblíž Birmingham Meeting House, zatímco se na ně valila přesila britských a hesenských granátníků. V chaosu boje, kde se dým z černého prachu mísil s prachem zvířeným tisíci bot, bojoval Slabaugh bok po boku se svými druhy v dešti olova. Marylandská linie, ač vystavena drtivému tlaku, neustoupila okamžitě a poskytla zbytku armády drahocenný čas k ústupu směrem k Filadelfii. Právě v těchto momentech nejvyšší oběti, kdy se hroutila obrana pravého křídla, vyhasl život tohoto vlastence. Hazaiah Slabaugh dnes odpočívá v neoznačeném hrobě na pensylvánských polích, která kdysi zkrápěla jeho krev. Jeho příběh připomíná, že americká nezávislost nebyla vybojována pouze v sálech politických shromáždění, ale především na polích, jako byla ta u potoka Brandywine, odvahou mužů, kteří věřili v ideál svobody víc než ve vlastní přežití.

Další informace: 133. pěší.