Hennecke Boppfinger

Hennecke Boppfinger (1601–?) byl rakouský voják, který sloužil v císařské armádě během třicetileté války. Roku 1634 se zúčastnil první bitvy u Nördlingenu.

Boppfinger se narodil na úsvitu století, kterému dominoval náboženský fanatismus a nekonečné pochody napříč rozvrácenou Evropou. Jako syn drobného tyrolského šlechtice vstoupil do služeb Habsburků v době, kdy se konflikt rozhořel naplno. Jeho kariéra v císařském vojsku nebyla lemována jen leskem vítězství, ale především prachem cest a hladem, který provázel Valdštejnovy i Gallasovy pluky. Zlomový bod jeho života nastal v září roku 1634 u bavorského Nördlingenu. Zde se Boppfinger ocitl v samém středu jedné z nejkrvavějších řeží celého konfliktu. Jako součást pěchoty čelil drtivým útokům švédské brigády a spojeneckých protestantských vojsk. Právě u Nördlingenu byla definitivně zlomena aura švédské neporazitelnosti a Hennecke byl jedním z těch, kteří přežili brutální boj zblízka na strategickém kopci Albuch, kde se rozhodovalo o osudu střední Evropy. Po tomto triumfu se Boppfingerovy stopy v oficiálních análech začínají ztrácet, což u vojáků té doby nebylo neobvyklé. Traduje se však, že za projevenou udatnost obdržel menší léno v Dolních Rakousích, kam se uchýlil po podepsání pražského míru. Jeho postava tak zosobňuje osud tisíců anonymních mužů, pro které válka nebyla politickou šachovnicí, ale každodenním bojem o přežití v blátě a dýmu z mušket. V pozdějších letech se Boppfingerovo jméno objevuje v místních kronikách jako patrona venkovského kostela, což naznačuje, že i přes hrůzy prožité na bojištích dokázal najít klid. Jeho příběh zůstává fascinujícím střípkem v mozaice barokní doby, připomínkou éry, kdy se hranice států i lidských životů překreslovaly šavlí a krví.

Další informace: 137. (2. dolnoalsaská) pěchota, 13. illinoiský pěší pluk.