Hennequin Hauet

Hennequin Hauet (1143 – 21. ledna 1187) byl jeruzalémský vůdce banditů působící koncem 12. století. Dne 21. ledna 1187 byl se svou bandou pobit v bitvě s oddílem Geoffroye de Lyon po zpackaném pokusu o přepadení nedaleko Nazareta. Hauet nebyl jen obyčejným hrdlořezem; v dobových pramenech je vykreslován jako muž s nečekaným charismatem, který dokázal sjednotit zběhy z křižáckých vojsk i místní vyděděnce. Jeho operačním prostorem byly především nehostinné kopce Galileje, odkud podnikal bleskové výpady na kupecké karavany putující mezi Akkonem a Tiberiadou. Traduje se, že disponoval sítí informátorů i mezi nižším duchovenstvem, což mu po léta umožňovalo unikat spravedlnosti. Osudným se mu stalo chladné ráno roku 1187, kdy se nechal zaslepit vidinou tučné kořisti v podobě doprovodu rytíře Geoffroye de Lyon. Hauet se mylně domníval, že doprovod tvoří pouze nezkušení panoši a několik sluhů. Ve skutečnosti však narazil na disciplinovanou jednotku veteránů, kteří se vraceli z diplomatické mise. Bitva u Nazareta nebyla dlouhá; v úzkém skalním průsmyku se brigandi ocitli v pasti vlastního plánu a byli do posledního muže pobiti. Hauetova smrt přišla v předvečer mnohem dramatičtějších událostí. Jen několik měsíců po jeho skonu byla křižácká vojska drtivě poražena Saladinem v bitvě u Hattínu. Někteří historici s nadsázkou poznamenávají, že kdyby Hauet přežil, jeho znalost terénu a partyzánská taktika mohly křižákům v nadcházejícím chaosu paradoxně posloužit lépe než těžká jízda jejich rytířů. Dnes je jméno Hennequina Haueta téměř zapomenuto, zachováno pouze v několika málo latinských fragmentech a lokálních legendách. Pro historiky však zůstává fascinujícím příkladem „sociálního banditismu“ v Outremeru – světa, kde hranice mezi rytířskou ctí a prachsprostým lupičstvím byla často tenčí, než by se na první pohled mohlo zdát.

Další informace: 135. illinoiský pěší pluk, 118. newyorský pěší pluk.