Hisham

Hišám ibn Abd al-Malik Hišám ibn Abd al-Malik (691 – 6. února 743) byl chalífou z dynastie Umajjovců v letech 724 až 743. Na trůn nastoupil po svém bratru Jazídu II. a jeho nástupcem se stal al-Valíd II. Životopis Hišám se narodil v roce 691 jako syn chalífy Abd al-Malika. Byl to sunnitský muslim s beduínskými kořeny, který se chopil moci nad Umajjovským chalífátem po smrti Jazída II. v roce 724. Během své vlády čelil Hišám několika vojenským nezdarům, včetně porážky v bitvě u Mardž Ardabilu v roce 730 z rukou Chazarů a neúspěchu v bitvě u Soutěsky v roce 731 proti Turkům (Turgešům). Naopak úspěšný byl při potlačení hinduistického povstání v Sindhu, kde byl zabit tamní vůdce Džaj Singh. Jeho nevlastní bratr Maslama ibn Abd al-Malik obléhal Konstantinopol v Byzantské říši a bojoval proti Chazarům, zatímco proti Byzantincům táhl i Hišámův syn Mu'ávija ibn Hišám. Hišámův generál Abd ar-Rahmán al-Gháfiqí pak vpadl do Franské říše, byl však v roce 732 poražen a zabit franským majordomem Karlem Martelem v bitvě u Tours (u Poitiers). Když Hišám v roce 743 zemřel, jeho místo zaujal al-Valíd II. Rozkvět státní správy a ekonomiky Hišám je historiky často považován za jednoho z nejschopnějších administrátorů umajjovské éry. Po svém nástupu nalezl státní pokladnu vyčerpanou a administrativu v rozkladu. S precizností sobě vlastní zavedl přísný dohled nad výběrem daní a zefektivnil byrokratický aparát. Podporoval rozsáhlé zavlažovací projekty v Iráku a Sýrii, což vedlo k nebývalému rozmachu zemědělství a stabilizaci příjmů říše, která díky tomu dokázala financovat neustálé války na svých hranicích. Kulturní dědictví a architektura Ačkoliv byl Hišám osobně spíše střídmý a zbožný muž, jeho vláda zanechala v islámském světě nesmazatelnou architektonickou stopu. Nechal vybudovat četné paláce a pevnosti, z nichž nejznámější je Kasr al-Hair al-Gharbí v syrské poušti. Za jeho vlády také docházelo k rozsáhlým překladům řeckých a perských děl do arabštiny, čímž položil základy pro budoucí vědecký rozkvět islámského zlatého věku, přestože on sám kladl důraz především na zachování tradičních arabských hodnot. Vnitřní nepokoje a vzestup opozice Navzdory administrativním úspěchům byla Hišámova éra poznamenána prohlubujícím se napětím mezi centrální mocí a provinciemi. Chalífa musel potlačit rozsáhlé povstání Berberů v severní Africe (tzv. Velké berberské povstání), které vážně oslabilo kontrolu nad Maghrebem a Al-Andalusem. Současně se v této době začalo formovat podzemní hnutí Abbásovců v Chorásánu, které těžilo z nespokojenosti muslimů ne-arabského původu (mawalí) s umajjovskou nadvládou. Soumrak umajjovské moci Hišámova smrt v roce 743 znamenala začátek konce pro celou dynastii. Jeho snaha udržet obrovskou říši pohromadě prostřednictvím autoritativního vládnutí a finanční kázně fungovala pouze za jeho života. Jakmile otěže převzal jeho rozmařilý synovec al-Valíd II., nahromaděné vnitřní konflikty, rodinné sváry a náboženská opozice vyústily v občanskou válku (třetí fitnu). Tato nestabilita nakonec o pouhých sedm let později vedla k úplnému svržení Umajjovců a nástupu dynastie Abbásovců k moci.

Další informace: 147. newyorský pěší pluk.