Hobbit

Hobiti, známí také jako Půlčíci, představovali ve světě J. R. R. Tolkiena (který je mylně spojován se severskou mytologií, ačkoliv z ní čerpal jen inspiraci) vzdálenou větev lidské rasy. Od běžných lidí se lišili především svým nízkým vzrůstem – dosahovali zhruba poloviny výšky průměrného člověka. Mezi jejich charakteristické znaky patřila chlupatá a kůží potažená chodidla, která fungovala jako přirozená izolace, díky čemuž pro ně byly boty či punčochy naprosto zbytečnou zátěží. Jejich domovem byly útulné, podzemní nory. Hobiti pocházeli z Kraje, oblasti v severním Eriadoru v srdci Středozemě. Byli proslulí jako milovníci dobrého jídla a pití, mírumilovní zemědělci, kteří se pramálo starali o dění za hranicemi svého domova, a jejich životní postoj byl pověstný svou bezstarostností. Navzdory své povaze však dva hobiti – Bilbo Pytlík a jeho synovec Frodo Pytlík – sehráli klíčové role v boji proti Temnému pánu Sauronovi. Bilbo pomohl trpaslíkům v jejich výpravě za znovudobytím Ereboru, zatímco Frodo se stal ústřední postavou Výpravy za Prstenem během Války o Prsten. Frodo nakonec vynesl Jeden prsten z Kraje až k Hoře osudu, kde jej zničil a s ním i samotného Saurona. Tolkien si hobity představoval jako jakési předchůdce anglosaské a anglické kultury; v jejich čele stál vladyka (Thain) a na pořádek dohlíželi Krajsníci (Shirriffs). Autor dokonce tvrdil, že hobiti přežili až do 20. století, jen se naučili před „Velkými lidmi“ dokonale skrývat. Životní styl a kultura Kraje Život v Kraji se točil kolem pravidelného rytmu zemědělství a společenských událostí. Hobiti si nade vše cenili klidu a míru, což se odráželo i v jejich architektuře. Tradiční hobití nora, neboli smial, nebyla špinavou dírou, ale symbolem pohodlí – s kruhovými dveřmi, leštěným dřevem a spižírnami vždy praskajícími ve švech. Průměrný hobit si dopřával až šest jídel denně, pokud mu to okolnosti dovolily, a hostiny k narozeninám byly pověstné tím, že oslavenec obdarovával hosty, nikoliv naopak. Umění dýmkového koření Jedním z největších přínosů hobitů kultuře Středozemě, na který byli patřičně hrdí, bylo pěstování a kouření „dýmkového koření“. Tato tradice vznikla v Jižní čtvrtce Kraje, konkrétně v okolí Longbottomu (Dlouhého Pelouchu), kde Tobold Troubil jako první vypěstoval pravý Galenas. Toto umění se později rozšířilo i mezi čaroděje, jako byl Gandalf, a hraničáře ze severu, přičemž hobiti vždy tvrdili, že nikdo jiný nedokáže vyfouknout tak dokonalé kroužky dýmu jako oni. Tři hobití kmeny Ačkoliv v době Bilba a Froda působili hobiti jako jednotný národ, historicky se dělili na tři hlavní kmeny: Chluponohy, Plavíny a Statky. Chluponozi byli nejpočetnější, milovali kopce a byli nejvíce spjati s tradicí norování. Plavíni byli vyšší, štíhlejší a měli dobrodružnější krev (právě z nich pocházeli Pytlíkovci a Brandorádi), zatímco Statkové byli podsaditější, nebáli se vody a jako jediní si nechávali narůst strniště na bradě. Skrytý hrdinismus Nejpozoruhodnější vlastností hobitů však nebyla jejich veselost, ale neuvěřitelná houževnatost, která se projevila v časech nouze. Jak poznamenal čaroděj Gandalf, hobiti jsou stvoření z měkkého těsta, ale v jádru jsou pevní jako skála. Jejich odolnost vůči korupční moci Jednoho prstenu překonala sílu králů i učenců. Právě tato nenápadná síla obyčejného lidu, který touží jen po klidném domově, se stala rozhodujícím faktorem v pádu největšího zla Třetího věku. Galerie Hobiti pokuřující ze svých dýmek

Další informace: 115. newyorský pěší pluk, 131. newyorský pěší pluk.