Hostus Potitius Publianus

Hostus Potitius Publianus: Legionář na špatné straně dějin Hostus Potitius Publianus (61–33 př. n. l.) byl legionářem římské armády ve službách Marka Antonia. Během Antoniovy občanské války sloužil v posádce v řecké Spartě. Původně byl věrný konzervativní politické frakci optimátů, ale svůj osud nakonec spojil s Antoniem. Padl v bitvě s vojskem Octaviana u Leontia v Acháji roku 33 př. n. l. Život v neklidné republice Publianus se narodil v době, kdy se římská republika zmítala v křečích vnitřních rozporů. Jako přívrženec optimátů pravděpodobně věřil v tradiční hodnoty senátu a staré pořádky, které se snažily brzdit ambice populistických vojevůdců. Přechod pod prapor Marka Antonia však nebyl v té době ničím neobvyklým; vojáci často následovali silné osobnosti, které jim slibovaly žold, půdu a kořist, bez ohledu na dřívější politické přesvědčení. Posádka v ozvěnách slávy Jeho působení ve Spartě muselo být fascinujícím střetem kultur. V 1. století př. n. l. už byla Sparta jen stínem své bývalé vojenské moci, přesto si uchovávala auru nedotknutelnosti a přísné disciplíny. Publianus a jeho spolubojovníci zde tvořili strategický opěrný bod Antonia v Řecku, zatímco se schylovalo k rozhodujícímu střetu s Octavianem. Život v posádce byl pravděpodobně směsicí tvrdého drilu a čekání na zprávy z Říma a Egypta. Krvavý konec u Leontia Rok 33 př. n. l. byl pro Antonia a jeho spojence kritický. Napětí mezi ním a budoucím císařem Augustem (Octavianem) eskalovalo v otevřený konflikt. Bitva u Leontia v Acháji, ačkoliv v učebnicích dějepisu často stojí ve stínu slavnějšího Actia, byla pro muže jako Publianus osudová. Střet v kopcovitém terénu Řecka znamenal pro veterána zoceleného mnoha taženími konečnou stanici; zemřel dříve, než mohl vidět definitivní pád svého velitele. Odkaz bezejmenných hrdinů Příběh Hosta Potitia Publiana je připomínkou tisíců římských vojáků, jejichž jména by zapadla prachem, nebýt epigrafických nálezů či historických záznamů. Jeho cesta od konzervativního zastánce starých pořádků až po vojáka v barvách Antonia ilustruje tragédii občanských válek, kde se osobní loajalita často tříštila o ambice mocných. Publianus tak zůstává symbolem generace, která vykrvácela, aby na troskách republiky mohl povstat principát.

Další informace: 103. pěší pluk Petrozavod, 144. newyorský pěší pluk.