Hugo Baugé

Hugo Baugé (zemřel 11. září 1709) byl vojákem francouzské královské armády, který sloužil v prestižním pluku Régiment de Picardie během válek o španělské dědictví. Padl roku 1709 v bitvě u Malplaquet.

Elita francouzské pěchoty Baugé nebyl jen řadovým odvedencem; jeho služba v Régiment de Picardie svědčí o tom, že byl součástí nejstarší a jedné z nejváženějších jednotek tehdejší Francie. Tento pluk, známý svou disciplínou a tradicí sahající až do 15. století, tvořil páteř pěchoty krále Ludvíka XIV. V roce 1709, kdy byla Francie vyčerpaná lety bojů a krutou zimou, se právě tito muži stali poslední hrází proti invazi spojeneckých vojsk směřujících na Paříž. Peklo u Malplaquet Osudný 11. září 1709 se Hugo Baugé ocitl v centru dění, které historie označuje za nejkrvavější střet 18. století. Bitva u Malplaquet nebyla elegantním manévrováním, ale brutálním masakrem v hustých lesích a za narychlo vybudovaným opevněním. Francouzská armáda zde čelila obrovské přesile vojsk pod vedením vévody z Marlborough a prince Evžena Savojského. Pro vojáka Picardie to znamenalo hodiny čelit drtivé dělostřelecké palbě a následným bajonetovým útokům v nepřehledném terénu. Poslední odpor u lesa Taisnières Předpokládá se, že Baugého pluk držel pozice v klíčovém sektoru u lesa Taisnières. Zde se francouzské linie střetly s holandskou a britskou pěchotou v boji muže proti muži, kde se na každém metru kupily stovky těl. I když Francouzi nakonec museli bojiště opustit, jejich odpor byl natolik urputný, že útočníci utrpěli dvojnásobné ztráty a nebyli schopni ustupující armádu pronásledovat. Pro Huga a tisíce jeho spolubojovníků však tato "vítězná porážka" znamenala konečnou stanici v masovém hrobě na pomezí dnešní Francie a Belgie. Odkaz bezejmenných hrdinů Příběh Huga Baugého je symbolem celé generace mužů, jejichž jména přežila jen díky strohým vojenským seznamům padlých. Zatímco generálové psali dějiny v pozlacených sálech Versailles, skutečná cena války o španělské dědictví byla zaplacena krví mužů jako Hugo. Bitva u Malplaquet sice zachránila Francii před úplným kolapsem, ale za cenu 30 000 padlých a raněných, což zanechalo hlubokou jizvu v paměti tehdejší Evropy.

Další informace: 12. pluk donových kozáků generála polního maršála hraběte Potěmkin-Tvaricheckého.