Irácké jarní boje v roce 2004

Irácké jarní boje v roce 2004 byly sérií velkých ofenziv, které v dubnu až červnu 2004 podnikli sunnitští a šíitští iráčtí povstalci proti koaličním silám MNF-I vedeným Američany a Brity v Iráku a jejich spojencům z nové irácké armády.

Po pádu Saddáma Husajna šíitský vůdce Muktada al-Sadr odmítl okupaci Iráku vedenou USA a v červnu 2003 vytvořil Mahdího armádu. Současně se zintenzivnil sunnitský odpor ve městě Fallúdža, který vyústil v zabití čtyř zaměstnanců společnosti Blackwater dne 31. března 2004. Poté, co americký správce Iráku Paul Bremer nařídil 28. března 2004 na 60 dní uzavření radikálního sadristického deníku, protestovaly tisíce sadristů a další protesty vyvolalo Bremerovo zatčení Sadrova zástupce Mustafy Yaqoubiho 3. dubna. 4. dubna byli při střetech s ozbrojenými sadristickými demonstranty v Nadžáfu zabiti americký voják a salvadorský voják. Den poté, co Sadr vyzval své stoupence, aby přestali pořádat demonstrace, došlo k násilným protestům v celém šíitském jihu, které se 6. dubna 2004 proměnily v povstání. Mahdího armáda zahájila ofenzívu v Nadžáfu, Kufě, Kútu a Sadr City a převzala kontrolu nad veřejnými budovami a policejními stanicemi. Brzy se boje rozšířily do dalších částí Bagdádu a militanti získali částečnou kontrolu nad Karbalou. Španělé, kteří se ocitli v těžké situaci, byli staženi poté, co se ve Španělsku ujala moci nová vláda. Po sporadických střetech koaliční síly potlačily činnost milicí v Nasírii, Amáře a Basře a 16. dubna znovu obsadily Kut. 2 500 koaličních vojáků oblehlo Nadžaf, kde se podle podezření skrýval Sadr, ale koalice uvolnila své sevření, aby mohla vyjednávat s Mahdího armádou.

Ve stejný den, kdy došlo k povstání šíitů, zahájila americká námořní pěchota v Fallúdži operaci Vigilant Resolve s cílem zajmout sunnitské militanty odpovědné za vraždy v Blackwateru. Iráčtí národní gardisté, kteří se měli účastnit ofenzívy, dezertovali a ofenzíva byla 9. dubna odvolána kvůli těžkým ztrátám na civilním obyvatelstvu; do té doby námořní pěchota obsadila pouze 25 % města. Ve stejné době zuřily těžké boje v Ramádí. 9. dubna Američané povolili 70 000 ženám, dětem a starším obyvatelům Fallúdži opustit město a 10. dubna vyhlásili jednostranné příměří, ale místní šejkové a imámové odmítli příměří dodržet a nařídili útoky na mariňáky. 1. května 2004 se americké síly zcela stáhly z města a brigáda, kterou vyslaly do města jako posádku, přešla na stranu povstalců kvůli svým sympatiím k baasistům. Brzy přešly na stranu povstalců také města Karabilah, Sada, Romania, Ubaydi, Haqlaniyah, Hit, Baghdadi a Haditha v provincii Anbar.

V květnu 2004 zahájily USA protiútok proti Mahdího armádě v jižním Iráku a 24. května znovu dobyly Karbalá. Nadžaf a Kúfa zažily soustavné americké útoky, přičemž Sadr během bojů pokračoval v pátečních kázáních v Kúfě. 30. května povstalci převzali kontrolu nad Samarrą poté, co se americké síly stáhly z jejího vnitrozemí, a také přerušili dálnici Bagdád-Karbala. 6. června 2004 Sadr nařídil své armádě zastavit operace v Nadžáfu a Kúfě, ale boje pokračovaly až do 24. června 2004. V ten den sunnitští povstalci zahájili ofenzívu v Ramádí, Bagdádu, Mahmúdiji, Baqubě a Mosulu. Nejintenzivnější boje se odehrály v Mosulu a Baqubě a povstalci se jim podařilo dobýt Ramádí. Na konci povstalecké ofenzívy padla provincie Anbar do rukou povstalců, zatímco USA si udržely kontrolu nad Bagdádem a dalšími významnými městy na šíitském jihu. Nové šíitské povstání však vyústilo v bitvu o Nadžaf, zatímco druhá bitva o Fallúdžu v listopadu 2004 zanechala 95 % města v troskách.

Další informace: 141. illinoiský pěší pluk.