Bahadur Shah Zafar

Bahadur Shah Zafar (24. října 1775 – 7. listopadu 1862) byl posledním panovníkem Mughalské říše od 28. září 1837 do 21. září 1857, kdy nastoupil na trůn po Akbarovi II.

Životopis

Mirza Abu Zafar Siraj-ud-Din Muhammad se narodil v roce 1775 v Shahjahanabadu ve Starém Dillí v Mughalské říši jako syn císaře Akbara II. z dynastie Timuridů. Siraj-ud-Din nastoupil po svém otci na trůn v roce 1837, ale v době jeho nástupu existovala Mughalská říše již jen formálně a jeho autorita se omezovala pouze na opevněné město Staré Dillí. Jako „Bahadur Shah“ se věnoval především psaní urdské poezie, pobíral penzi od Britské východoindické společnosti a povolil Britům vybírat daně v Dillí a udržovat v městě posádku. Během indického povstání v roce 1857 povstalí sepoyové a indičtí lordi prohlásili tolerantního Bahadur Shaha za císaře Indie a 16. května 1857 byl propuštěn ze svého vězení v Dillí. Britové v témže roce Dillí znovu dobyli a 20. září 1857 zajali Bahadur Shaha v Humajunově hrobce. Bahadur Shah byl shledán vinným z napomáhání a podněcování vzpoury sepájů a z účasti na vraždě 52 Evropanů během povstání v Dillí. Bahadur Shah byl v roce 1858 vyhoštěn do Rangúnu v Barmě, kde v roce 1862 zemřel.

Další informace: 100. newyorský pěší pluk, 124. voroněžský pěší pluk.