Cabell Rhodes

Cabell Rhodes byl přední osobností amerických patriotů, který v 70. letech 18. století působil jako delegát pensylvánského provinčního kongresu. Jakožto zámožný muž pevných zásad a majetku hleděl s nedůvěrou na radikální a násilné snahy Nové Anglie o odtržení od Velké Británie, a proto se v roce 1776 postavil proti Deklaraci nezávislosti Spojených států. Po skončení americké revoluce se profiloval jako federalista a horlivý zastánce zájmů pozemkové šlechty a statkářů ve svém domovském státě. Rhodesův odpor k nezávislosti nepramenil z neloajality k americké půdě, ale spíše z hlubokého konzervatismu a obavy z „vlády ulice“. Věřil, že britská ústavní monarchie poskytuje nezbytnou stabilitu pro ochranu soukromého vlastnictví, kterou by překotná revoluce mohla nenávratně zničit. V kuloárech pensylvánského kongresu byl znám jako hlas rozvahy, který varoval před tím, aby se odpor proti nespravedlivým daním nezvrhl v totální společenský rozvrat. Během válečných let se Rhodes stáhl do ústraní na svá rodinná panství, kde se snažil zachovat neutralitu v konfliktu, který rozděloval rodiny i přátele. Jeho pozice byla nesmírně obtížná; pro loajalisty byl přílišným rebelem a pro radikální patrioty zase skrytým toryem. Právě v tomto období se v něm upevnilo přesvědčení, že mladý národ bude potřebovat silnou ústřední vládu, která zkrotí excesy demokracie a zajistí hospodářský růst. Po uzavření Pařížského míru se Cabell Rhodes vrátil do veřejného života s novou energií. Jako vlivný člen Federalistické strany úzce spolupracoval s těmi, kteří usilovali o ratifikaci Ústavy USA. Vnímal ji jako nástroj k nastolení pořádku a k ochraně elit před radikálními reformami, které prosazovaly chudší vrstvy obyvatelstva a farmáři z pohraničí. Jeho projevy v té době často zdůrazňovaly posvátnost smluv a nutnost stabilní měny. Na sklonku života se stal Rhodes symbolem „staré gardy“ Pensylvánie. I když se politické klima v zemi začalo pod vlivem jeffersonovské demokracie měnit, on zůstal věrný svým ideálům aristokratického republikanismu. Ačkoliv byl kdysi odpůrcem samotného vzniku USA, paradoxně se stal jedním z architektů jejich institucionální stability, přičemž jeho vliv na formování pensylvánského právního a hospodářského systému byl patrný ještě dlouho po jeho smrti.

Další informace: 11th Arrondissement, 153. (8. durynská) pěchota.