Horatio Sharpe

Horatio Sharpe: Architekt marylandské stability Horatio Sharpe (1718 – 9. listopadu 1790) zastával v letech 1753 až 1768 úřad guvernéra provincie Maryland. V této funkci vystřídal Benjamina Taskera staršího a jeho nástupcem se stal Robert Eden. Životopis Horatio Sharpe se narodil roku 1718 v anglickém Hullu v hrabství Yorkshire. Svou kariéru zahájil v britské armádě, kam vstoupil v roce 1745. Jako důstojník 20. pěšího pluku a královské námořní pěchoty se aktivně účastnil potlačení jakobitského povstání v roce 1745. Mezi lety 1754 a 1755 krátce velel všem britským silám ve Virginii. Během svého působení v Americe navázal blízká přátelství s klíčovými postavami budoucích dějin, jako byli George Mason a George Washington. Po patnácti letech v čele Marylandu se v roce 1773 vrátil do rodné Anglie, kde v roce 1790 zemřel. Strategické vedení během válečných let Sharpeův mandát byl definován především francouzsko-indiánskou válkou. Jako zkušený voják pochopil důležitost opevnění hranic dříve než mnozí jeho současníci. Nechal vybudovat Fort Frederick, monumentální kamennou pevnost, která sloužila jako klíčový obranný bod proti nájezdům nepřátelských kmenů a francouzských jednotek. Jeho schopnost organizovat logistiku a doplňování zásob pro britské tažení na západ z něj učinila jednoho z nejschopnějších koloniálních administrátorů své doby. Whitehall: Barokní klenot v divočině Kromě vojenských a politických úspěchů zanechal Sharpe v Marylandu i nesmazatelnou architektonickou stopu. Jeho letní sídlo Whitehall, postavené nedaleko Annapolisu, se stalo symbolem evropské elegance v Novém světě. Dům byl navržen v paladiánském stylu a stal se místem setkávání tehdejší elity. Právě zde Sharpe hostil své přátele Washingtona a Masona při diskusích o zemědělství, politice a budoucím směřování kolonií, přičemž dům dodnes stojí jako národní historická památka. Muž mezi dvěma světy Sharpeova pozice byla politicky nesmírně složitá, neboť musel vyvažovat zájmy rodiny Calvertů (vlastníků Marylandu) a požadavky sílícího lidového shromáždění. I když byl loajálním služebníkem britské koruny, těšil se u kolonistů značné úctě pro svou spravedlnost a pragmatismus. Na rozdíl od mnoha jiných královských guvernérů nebyl vnímán jako tyran, ale jako schopný správce, který se snažil o prosperitu provincie i v dobách rostoucího napětí, které později vyústilo v americkou revoluci. Odkaz a návrat do vlasti Když Sharpe v roce 1773 opouštěl Ameriku, aby se ujal rodinných záležitostí v Anglii, nikdo netušil, že se do své milované Marylandské kolonie již nikdy nevrátí. Revoluční válka jeho návrat znemožnila a jeho majetky byly později zkonfiskovány. Přesto zůstává v historické paměti zapsán jako muž, který dokázal propojit vojenskou disciplínu s osvíceným zájmem o rozkvět země, jíž vládl. Jeho korespondence z tohoto období dodnes slouží historikům jako neocenitelný zdroj informací o životě v předrevoluční Americe.

Další informace: 145. (6. lotharingská) královská pěchota, 151. newyorský pěší pluk.