Colville Yates

Colville Yates byl americký vlastenecký lídr, který v 70. letech 18. století působil jako delegát provinciálního kongresu v Severní Karolíně. Jakožto majetný muž, jenž se zdráhal následovat Novou Anglii v jejím násilném odtržení od Velké Británie, se v roce 1776 postavil proti Deklaraci nezávislosti Spojených států. Po skončení americké revoluce se stal stoupencem federalismu, přičemž hájil zájmy pozemkové elity a prosazoval ideu nestranné vlády silného ústředního kabinetu. Yatesův postoj během revolučních let nebyl v jižních koloniích ojedinělý. Představoval hlas umírněných konzervativců, kteří sice vnímali britské zásahy do koloniálních práv jako nespravedlivé, ale zároveň se děsili chaosu a „vlády ulice“, kterou v jejich očích představovali radikálové ze severu. Pro muže Yatesova ražení nebyla svoboda abstraktním pojmem, ale stavem garantovaným zákonem a řádem, což ho vedlo k přesvědčení, že reforma v rámci impéria je bezpečnější cestou než nejistý experiment s úplnou suverenitou. Jeho přerod ve vlivného federalistu po válce byl logickým vyústěním jeho obav z přílišné demokracie. Zatímco antifederalisté oslavovali práva jednotlivých států a drobných zemědělců, Yates se v politických debatách ostře stavěl za přijetí Ústavy, která by omezila vliv lokálních frakcí. Věřil, že pouze stabilní federální vláda dokáže ochránit soukromé vlastnictví a zajistit mezinárodní kredit nově vzniklé republiky, čímž by zabránila ekonomickému úpadku, který v té době hrozil. V kruzích severokarolínské aristokracie byl Yates znám jako obratný rétor s hlubokým pochopením pro klasickou politickou filozofii. Často citoval potřebu „přirozené aristokracie“ – tedy vrstvy vzdělaných a majetných mužů, kteří by vládli nikoliv pro svůj osobní prospěch, ale z pocitu povinnosti vůči veřejnému blahu. Tento paternalistický přístup k vládnutí mu sice vynesl mnoho kritiků mezi stoupenci Thomase Jeffersona, ale zároveň mu zajistil pevné místo mezi architekty raných amerických institucí na Jihu. Odkaz Colvilla Yatese tak zůstává fascinující sondou do rozporuplné identity rané Ameriky. Jako muž rozkročený mezi starým světem loajality ke koruně a novým světem republikánských ideálů ztělesňoval napětí, které definovalo zrod moderních Spojených států. Jeho příspěvek k formování politické kultury Severní Karolíny připomíná, že americká demokracie nebyla produktem pouhého nadšení pro revoluci, ale výsledkem tvrdého intelektuálního střetu mezi vizí radikální svobody a touhou po stabilním, hierarchickém řádu.

Další informace: 14. louisianský pěší pluk, 1. australská task force.