Filibuster War

Válka filibustérů (1856–1857) Válka filibustérů (známá také jako Středoamerická národní válka) představuje dramatický konflikt odehrávající se v letech 1856 až 1857. Koalice středoamerických armád tehdy zahájila tažení s cílem svrhnout amerického dobrodruha, tzv. „filibustéra“ Williama Walkera, který se chopil moci v Nikaragui. Walker, původem kalifornský právník, byl původně najat nikaragujskou Liberální stranou, aby se svým sborem žoldáků pomohl porazit konkurenční Konzervativní stranu v probíhající občanské válce. Walker a jeho muži se však nakonec chopili moci sami a pokusili se z Nikaraguy vytvořit budoucí otrokářský stát přidružený k USA. Ačkoliv Walker doufal v oficiální podporu Spojených států, té se mu v dostatečné míře nedostalo. Středoamerická koalice jej nakonec porazila a donutila ke kapitulaci do rukou amerického námořnictva, neboť svou činností hrubě porušil zákony USA o neutralitě. Pozadí konfliktu V roce 1854 zachvátila Nikaraguu občanská válka mezi konzervativci a liberály. Právě liberálové se obrátili na proslulého amerického dobrodruha Williama Walkera. Prezident Francisco Castellón s ním uzavřel smlouvu na dovoz 300 „kolonistů“ – což byl trik, jak obejít americké zákony zakazující verbování žoldáků. Walker vyplul ze San Franciska 3. května 1855 s pouhými 60 muži. Po vylodění v přístavu El Realejo byly jeho síly posíleny o 170 místních a 1000 Američanů. S Castellónovým souhlasem Walker zaútočil na město Rivas. Přestože byl odražen, způsobil konzervativcům těžké ztráty. Dne 4. září 1854 pak Walker zvítězil v bitvě u La Virgen a 13. října bez odporu dobyl hlavní město konzervativců, Granadu. Walker se stal vrchním velitelem armády a do prezidentského křesla dosadil svou loutku, Ponciana Corrala Acostu. Tehdejší americký prezident Franklin Pierce Walkerovu vládu oficiálně uznal 20. května 1856. Průběh války Walkerovy ambice však nekončily u hranic Nikaraguy. Jeho plánem bylo vytvořit otrokářskou říši v celé Střední Americe, což vyděsilo sousední státy. Kostarický prezident Juan Rafael Mora vyhlásil Walkerově vládě válku. Walker reagoval preventivní invazí do Kostariky, byl však v březnu 1856 poražen u Santa Rosy. Následně v dubnu kostarické síly pronikly do Nikaraguy a porazily Walkera v druhé bitvě u Rivasu. Navzdory vojenským neúspěchům se Walker 12. července 1856 po zmanipulovaných volbách prohlásil prezidentem. Zahájil kampaň „amerikanizace“: znovu zavedl otroctví (zrušené od roku 1821), prohlásil angličtinu za úřední jazyk a reformoval měnovou a fiskální politiku, aby přilákal imigranty z USA. Mezitím se vlády Hondurasu, Salvadoru a Guatemaly spojily v alianci. 14. září 1856 porazila středoamerická vojska Walkera u San Jacinta. Ke konci roku Walker v zoufalství nařídil zničit historické město Granada. Současně jej začal sabotovat americký magnát Cornelius Vanderbilt, kterému Walker zabavil jeho dopravní společnost. Vanderbiltovi agenti pomohli Kostaričanům ovládnout klíčové parníky na řece San Juan, čímž Walkera odřízli od zásobování. V dubnu 1857 obsadila spojenecká vojska San Juan del Sur a Walker byl nakonec 1. května 1857 donucen ke kapitulaci. Po návratu do New Yorku byl oslavován jako hrdina, ale později ztratil přízeň veřejnosti. Když se v roce 1860 pokusil o návrat do Střední Ameriky, byl v Hondurasu zajat a popraven. Role Cornelia Vanderbilta a "tranzitní cesty" Klíčovým faktorem Walkerova pádu nebyla jen vojenská síla sousedních států, ale také ekonomická válka s nejbohatším mužem tehdejší Ameriky, Corneliem Vanderbiltem. Před vybudováním Panamského průplavu byla Nikaragua nejdůležitější spojnicí mezi Atlantikem a Pacifikem. Vanderbiltova společnost Accessory Transit Company zde provozovala lukrativní cestu pro zlatokopy mířící do Kalifornie. Walker udělal osudovou chybu, když Vanderbiltovi zrušil koncesi a majetek předal jeho konkurentům. Rozzuřený magnát nelenil a začal financovat středoamerickou koalici. Vanderbilt vyslal vojenské poradce a agenty, kteří vycvičili kostarické jednotky v partyzánském boji a pomohli jim strategicky obsadit říční flotilu. Bez kontroly nad vodní cestou zůstal Walker izolován a bez čerstvých posil z USA, což zpečetilo jeho osud. Ideologie "Manifest Destiny" v praxi William Walker nebyl jen osamělým dobrodruhem; byl ztělesněním tehdejší americké ideologie „Manifest Destiny“ (Zjevný osud). Tato víra hlásala, že bílí Američané jsou Bohem předurčeni k expanzi po celém kontinentu a k šíření svých institucí a kultury. V jižních státech USA byl Walker vnímán jako zachránce, který by mohl zajistit nové otrokářské území a tím udržet politickou rovnováhu v rozděleném Kongresu USA před vypuknutím občanské války. Jeho pokus o znovuzavedení otroctví v zemi, která jej již dávno zrušila, vyvolal hluboký odpor nejen v Nikaragui, ale v celém regionu. Pro Středoameričany nebyl Walker šiřitelem civilizace, ale barbarem a pirátem. Tato ideologická propast přispěla k nebývalé jednotě středoamerických národů, které se poprvé v historii dokázaly spojit proti společnému vnějšímu nepříteli. Vojenské inovace a tragédie v Granadě Válka filibustérů byla také střetem vojenských epoch. Walkerovi muži byli často vyzbrojeni moderními puškami s drážkovanou hlavní a revolvery Colt, což jim zpočátku dávalo obrovskou převahu nad hůře vyzbrojenými místními milicemi. Nicméně tropické nemoci, zejména cholera, se ukázaly být mnohem smrtelnějším nepřítelem než kulky. Během obléhání a ústupů zemřelo na nemoci více vojáků na obou stranách než v přímém boji. Snad nejtemnější kapitolou Walkerova působení bylo zničení Granady v listopadu 1856. Když Walker pochopil, že město neudrží, nařídil ho vypálit do základů. Jeho generál Charles Frederick Henningsen nechal v troskách vztyčit nápis „Zde bývala Granada“. Tento akt kulturního barbarství dodnes zůstává v nikaragujské národní paměti jako symbol cizácké krutosti. Odkaz války a zrod národní identity Vítězství nad Walkerem je ve Střední Americe dodnes slaveno jako druhý svátek nezávislosti. Pro Kostariku se hrdinou stal Juan Santamaría, mladý bubeník, který zahynul při pokusu zapálit nepřátelskou pevnost v bitvě u Rivasu. Jeho oběť je symbolem národního odporu proti imperialismu. V USA se na Walkera téměř zapomnělo, ale v Latinské Americe jeho stín přetrvává. Tento konflikt definoval vztahy mezi USA a Střední Amerikou na další století a položil základy pro latinskoamerický antiimperialismus. Válka ukázala, že region je schopen společné obrany, a zároveň připomněla, jak hluboké jizvy může zanechat soukromá válka motivovaná chamtivostí a rasovou nadřazeností. Galerie Příjezd „Walkerových nesmrtelných“ do El Realejo (Dobová ilustrace zachycující vylodění filibustérů v Nikaragui)

Další informace: 130th Illinois Infantry Regiment, 151st Paytigorfa Infantry Regiment.