First Red Scare

První rudá panika (1919–1920) První rudá panika proběhla v letech 1919 až 1920 jako reakce na dozvuky ruské revoluce a rostoucí dělnické a rasové nepokoje. Vláda Spojených států tehdy tvrdě zasáhla proti socialistickým, anarchistickým, komunistickým a dělnickým hnutím, stejně jako proti bojovníkům za občanská práva černochů. Hrozba komunistické revoluce, živená konzervativními politiky a tiskem, vyvolala celonárodní hysterii. Ta vyústila v nezákonné domovní prohlídky, svévolné zatýkání a deportace stovek domnělých radikálů. Poté, co se nenaplnila předpověď Bureau of Investigation (předchůdce FBI), že 1. máj 1920 bude dnem krvavého povstání, podpora represivních „Palmerových razií“ vyprchala a První rudá panika skončila. Pozadí událostí Kořeny americké levice Počátky americké levice lze vysledovat v sociálních a ekonomických změnách 19. století. Klíčovým faktorem byly vlny imigrace, které do USA přinesly radikální myšlenky z Evropy. Významnou skupinou byli tzv. Osmačtyřicátníci – převážně němečtí imigranti prchající před politickou represí po revolucích v roce 1848. Přinesli s sebou oddanost demokracii a odborovým právům, čímž položili základy organizovaného dělnického hnutí v Americe. Milníkem bylo založení organizace Knights of Labor (Rytíři práce) v roce 1869, která usilovala o sjednocení všech pracujících bez ohledu na dovednosti. Prosazovali osmihodinovou pracovní dobu a zákaz dětské práce. Jejich vliv však oslabil po incidentu v Haymarketu (1886), kdy výbuch bomby během dělnické demonstrace vedl k perzekuci odborů a vtiskl radikálům v očích veřejnosti nálepku násilných extremistů. V roce 1905 vznikli Industrial Workers of the World (IWW), kteří prosazovali přímou akci a svržení kapitalismu, což ostře kontrastovalo s umírněnější American Federation of Labor (AFL). Toto období, známé jako „Gilded Age“ (Pozlacený věk), bylo také svědkem vzniku populistických hnutí zemědělců, kteří se bouřili proti ekonomické nerovnosti. Vliv imigrace a první světová válka Mnoho imigrantů z řad německých, italských a východoevropských židovských komunit formovalo anarchistické a socialistické skupiny. Osobnosti jako Emma Goldman se staly hlasitými kritiky kapitalismu. S blížící se první světovou válkou se levice rozdělila; Socialistická strana Ameriky a její lídr Eugene V. Debs proti vstupu USA do války ostře protestovali, což vláda považovala za ohrožení národní bezpečnosti. Během války byly přijaty represivní zákony – Zákon o špionáži (1917) a Zákon o pobuřování (1918), které omezovaly svobodu slova. Ruská revoluce v roce 1917 pak americkou levici inspirovala, ale zároveň vyvolala vlnu paranoie v hlavním proudu společnosti. Historický průběh V lednu 1919 ochromila Seattle generální stávka 60 000 dělníků v loděnicích. Starosta Ole Hanson ji potlačil silou a následně varoval před „domácím bolševismem“. Vlnu strachu umocnila série anarchistických bombových útoků skupiny Galleanisti na jaře 1919. Na prvního máje došlo k násilným střetům v Clevelandu a Bostonu. Léto roku 1919 vešlo do dějin jako „Rudé léto“ kvůli rasovým nepokojům. Černošští veteráni vracející se z války se střetávali s bělošskými davy v Chicagu i jinde. V září 1919 stávkovala bostonská policie, což tisk vykreslil jako „leninistické spiknutí“. Represe vyvrcholily v listopadu 1919, kdy ministr spravedlnosti A. Mitchell Palmer zahájil své razie, během nichž byly tisíce lidí zatčeny bez zatykače a stovky, včetně Emmy Goldman, deportovány. Dozvuky a následky Rudá panika znamenala faktický konec Progresivní éry. Strach z radikalismu vedl k tomu, že se veřejnost i mnozí reformátoři odvrátili od sociálních změn směrem ke konzervatismu a „pořádku“. V roce 1924 byl přijat přísný imigrační zákon, který výrazně omezil příchod lidí z jiných než germánských zemí. Rozšíření: Hlubší souvislosti a odkaz Role masových médií a propaganda První rudá panika nebyla pouze produktem vládních opatření, ale také výsledkem bezprecedentní kampaně v tisku. Tehdejší noviny často publikovaly senzační a neověřené zprávy o „rudých agentech“ infiltrujících americké školy a úřady. Karikatury v populárních denících zobrazovaly evropské radikály s bombami v rukou, jak se plíží k Soše svobody. Tato mediální masáž vytvořila psychózu, v níž byl jakýkoliv projev nesouhlasu s vládní politikou okamžitě označen za vlastizradu. Tento mechanismus „výroby souhlasu“ prostřednictvím strachu se v amerických dějinách později opakoval, zejména v éře mccarthismu. Dopad na rasovou dynamiku a hnutí za občanská práva Kritickým, ale často opomíjeným aspektem Rudé paniky byl její dopad na afroamerickou komunitu. Vládní úřady a tajné služby začaly systematicky sledovat černošské aktivisty a novináře s podezřením, že jejich boj za rovnost je tajně financován z Moskvy. Tento narativ sloužil k delegitimizaci oprávněných požadavků na ukončení segregace a zákonů Jima Crowa. Spojení „boje za občanská práva“ s „komunismem“ se stalo mocným nástrojem bílých supremacistů, který efektivně brzdil pokrok v rasové oblasti po několik dalších desetiletí. Vznik moderního dohledu a FBI Právě v ohni První rudé paniky se zformovaly základy moderního amerického zpravodajského aparátu. J. Edgar Hoover, tehdy mladý úředník na ministerstvu spravedlnosti, stanul v čele nově vytvořeného oddělení pro obecnou inteligenci (General Intelligence Division). Hoover zde zdokonalil systém kartoték a sledování „ideologicky nepohodlných“ osob, který později využíval jako dlouholetý ředitel FBI. Metody vyvinuté pro boj proti anarchistům v roce 1919 – včetně infiltrace skupin informátory a vytváření rozsáhlých seznamů podezřelých – položily základy pro kontroverzní programy domácího špionáže ve 20. století. Dědictví v americké politické kultuře Ačkoliv První rudá panika formálně skončila kolem roku 1920, její odkaz v americké politické kultuře přetrval. Definovala hranice toho, co je v USA považováno za „přijatelnou“ levicovou politiku. Radikální požadavky na přerozdělení bohatství nebo státní vlastnictví klíčových průmyslových odvětví byly od té doby v hlavním proudu diskurzu marginalizovány jako cizorodé prvky. Zároveň tato éra upevnila roli soudů jako ochránců občanských svobod; excesy Palmerových razií vedly k posílení vlivu organizací jako ACLU, které začaly důsledněji hlídat ústavní práva jednotlivců proti státní moci.

Další informace: 10. pěší pluk Jižní Karolíny, 148. kaspický pěší pluk.