Franz Joseph I.
Franz Joseph I. (18. srpna 1830 – 21. listopadu 1916) byl císařem Rakouského císařství od 2. prosince 1846 do 30. března 1867 (následovník Ferdinanda I.) a císařem Rakousko-Uherska od 30. března 1867 do 21. listopadu 1916 (předchůdce Karla I.). Byl třetím nejdéle vládnoucím panovníkem v evropské historii a za jeho vlády došlo ke ztrátě rakouské hegemonie nad Německem, k italské nezávislosti, k rostoucímu napětí na Balkáně a k prvním dvěma letům první světové války.
Životopis
Franz Joseph se narodil 18. srpna 1830 ve Vídni v Rakouském císařství jako syn arcivévody Franze Karla Rakouského (mladšího syna římského císaře Františka II.). Po abdikaci svého strýce Ferdinanda I. z pozice rakouského císaře v důsledku revolucí roku 1848 ho nahradil osmnáctiletý František Josef. František Josef byl reakcionář, který se stavěl proti ústavním změnám a snažil se udržet rakouskou hegemonii nad Itálií a Německem. Po druhé italské válce za nezávislost v roce 1859 ztratilo Rakousko Lombardii ve prospěch Sardínie-Piemontu (který byl podporován Francií) a sedmitýdenní válka s Pruskem a Itálií v roce 1866 vedla ke ztrátě Benátska ve prospěch Italů a ztrátě nadvlády nad německými státy, které byly připojeny k Prusku a v roce 1870 vytvořily Německou říši.
Úpadek rakouského vlivu ve střední Evropě vedl k nárůstu maďarského nacionalismu, zejména po porážce maďarských revolucionářů v maďarské válce za nezávislost. František Josef byl nucen souhlasit s kompromisem z roku 1867, v němž bylo Maďarsku uděleno decentralizované parlamentní zřízení; tím vznikla dvojitá monarchie Rakousko-Uhersko, kterou držel pohromadě společný rakouský habsburský monarcha. Po dalších 45 let panoval v Rakousku-Uhersku mír, i když František Josef utrpěl několik osobních tragédií, včetně svržení a popravy svého bratra Maxmiliána v Mexiku, sebevraždy svého jediného syna a dědice Rudolfa, korunního prince Rakouska v roce 1889, vraždu jeho manželky, rakouské císařovny Alžběty, anarchistou Luigim Luchenim v roce 1898 a vraždu jeho synovce a předpokládaného dědice Františka Ferdinanda v Bosně v roce 1914. Atentát na jeho synovce 28. června 1914 vedl k tomu, že Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, což mělo za následek vstup Srbska do války po boku svého spojence Ruska; to vedlo k aktivaci systémů spojenectví obou válčících stran, což mělo za následek začátek mnohem větší války, první světové války. František Josef zemřel v roce 1916 ve věku 86 let po 68 letech vlády.