Hercules Stark

Hercules Stark byl afroamerický loajalista, který během americké války za nezávislost sloužil v proslulé „Černé brigádě“ pod velením Colonela Tye. Stark se narodil v New Jersey do okovů otroctví, ze kterých se mu však podařilo uniknout za britské linie, kde nalezl příslib svobody. Byl odveden do britské armády a v roce 1780 se aktivně účastnil bitvy o Red Hill. Po skončení konfliktu patřil k těm, kteří emigrovali do Kanady, a později svou cestu za sebeurčením zakončil v Sierra Leone.

Starkův útěk k britským jednotkám nebyl jen aktem osobního zoufalství, ale strategickým rozhodnutím tisíců zotročených lidí. Poté, co britský guvernér Lord Dunmore vydal svou proklamaci slibující svobodu každému otroku, který opustí své rebelské pány a pozdvihne zbraň za korunu, se „černí loajalisté“ stali nepostradatelnou, byť často přehlíženou silou. Pro Starka a jeho spolubojovníky z Černé brigády nebyla válka jen bojem o území, ale především bojem o vlastní lidskou důstojnost a právo na život mimo bič plantážníků. Černá brigáda, v níž Stark sloužil, operovala především jako partyzánská jednotka v oblasti Monmouth County. Pod vedením Tita Cornelia (známého jako Colonel Tye) prováděli bleskové nájezdy, osvobozovali další zotročené lidi a zabavovali zásoby kontinentální armádě. Tato elitní jednotka vyvolávala v řadách amerických revolucionářů značný respekt i strach, protože její členové znali terén lépe než kdokoli jiný a měli tu nejsilnější motivaci – vědomí, že porážka znamená návrat do otroctví, nebo smrt. Po podepsání Pařížské smlouvy v roce 1783 se Stark ocitl v nejistotě. Britové sice prohráli, ale odmítli své černé spojence vydat zpět do rukou vítězných Američanů. Hercules Stark byl zapsán do tzv. Knihy černochů (Book of Negroes), což mu umožnilo bezpečnou evakuaci z New Yorku do Nového Skotska v Kanadě. Život na severu však byl krutý; loajalisté tmavé pleti čelili drsnému klimatu, neúrodné půdě a přetrvávající diskriminaci ze strany bílých osadníků, kteří na ně pohlíželi jako na levnou konkurenci. Touha po skutečném domově nakonec Starka a další „černé pionýry“ dovedla k další odvážné cestě přes oceán. V roce 1792 se připojil k výpravě do západní Afriky, kde pomáhal založit osadu Freetown v dnešní Sierra Leone. Zde se kruh uzavřel – muž, který začal svůj život jako majetek v koloniálním New Jersey, dožil své dny jako svobodný občan a spoluzakladatel nového společenství na kontinentu svých předků. Jeho příběh tak zůstává symbolem nezměrné vůle k svobodě, která neznala hranic ani oceánů.

Další informace: 150. motorizovaná střelecká divize Idritsa-Berlin řádu Kutuzova 2. třídy.