1. něrčinský pluk

1. něrčinský pluk: Ocelová jízda ze Sibiře

1. něrčinský pluk byl vojenský útvar tvořený Zabajkalskými kozáky, který bojoval v řadách Ruské imperiální armády během první světové války.

Elita z Dálného východu Ačkoliv byl 1. něrčinský pluk formován v drsné a odlehlé oblasti Zabajkalska (území za jezerem Bajkal na hranicích s Čínou a Mongolskem), jeho sláva se zrodila na bojištích západní fronty. Tito muži byli od dětství vychováváni v sedle; nebyli to jen vojáci, ale kasta válečníků, kteří střežili východní hranice říše. Do první světové války vstupovali s pověstí neústupných bojovníků, kteří vynikali v průzkumu a bleskových útocích, přičemž nosili své charakteristické uniformy se žlutými lampasy na kalhotách, jež symbolizovaly jejich příslušnost k Zabajkalskému vojsku. Pod velením "Černého barona" Historie pluku je neoddělitelně spjata s jednou z nejvýraznějších postav ruských dějin, baronem Pjotrem Nikolajevičem Wrangelem. Ten převzal velení pluku v říjnu 1915. Pod jeho vedením se něrčinský pluk stal vysoce disciplinovanou a efektivní údernou silou. Wrangel, později známý jako vůdce Bílých v občanské válce, si kozáků nesmírně vážil pro jejich iniciativu a schopnost operovat v náročném terénu. Právě v čele tohoto pluku získal Wrangel cenné zkušenosti, které později využil při obraně Krymu. Taktika "Lava" a sibiřští koně To, co činilo něrčinský pluk tak nebezpečným, nebyla jen odvaha jezdců, ale i jejich koně a taktika. Kozáci sedlali menší, ale neuvěřitelně vytrvalá a obratná zabaykalská plemena koní (často s příměsí mongolské krve), která dokázala přežít v podmínkách, kde velcí evropští koně hynuli vyčerpáním. V boji často využívali prastarou stepní formaci zvanou "lava" – zdánlivě chaotický, ale ve skutečnosti řízený útok v rozvolněné formaci, který dokázal obklíčit nepřítele, rozbít jeho řady a minimalizovat ztráty způsobené kulometnou palbou a dělostřelectvem. Tragický konec a občanská válka Po zhroucení Ruského impéria v roce 1917 a následném chaosu se osud 1. něrčinského pluku stal tragickým zrcadlem doby. Většina kozáků zůstala věrná přísaze a zapojila se do Ruské občanské války na straně Bílých armád, často pod velením atamana Semjonova nebo barona Wrangela. Bojovali proti bolševikům na Dálném východě, ve své domovině, kterou se snažili bránit až do hořkého konce. Po porážce Bílých museli mnozí z těch, kteří přežili, emigrovat do Číny (Charbinu) a dále do světa, čímž historie tohoto hrdého pluku jako organizované jednotky definitivně skončila.

Další informace: 13th Street.