Armin Einhorn

Armin Einhorn († srpen 1918) byl německý voják, který sloužil v řadách císařské armády u 11. kurfiřtského hesenského pionýrského praporu (Kurhessisches Pionier-Bataillon Nr. 11). Své povinnosti plnil na západní frontě první světové války, kde se mu stala osudnou druhá bitva na Sommě v roce 1918. Jako příslušník pionýrského (ženijního) praporu nebyl Einhorn pouhým řadovým pěšákem. Pionýři byli považováni za elitu technického vojska; jejich úkolem byla stavba opevnění, hloubení zákopů, ale také nebezpečná manipulace s výbušninami a likvidace nepřátelských zátarasů pod přímou palbou. V roce 1918, kdy se válka změnila v dynamický a krvavý pohyb, byli tito muži často nasazováni v první linii, aby připravili cestu pro poslední zoufalé německé ofenzívy. Druhá bitva na Sommě, která probíhala v srpnu 1918, znamenala pro německé síly začátek konce. Britské a impériální jednotky tehdy zahájily masivní protiúder, známý jako „Sto dní ofenzívy“. Pro muže jako Einhorn to znamenalo čelit zdrcující převaze spojeneckého dělostřelectva a nově se objevujícím tankům, které sice byly neohrabané, ale pro pěchotu v zákopech představovaly děsivou hrozbu. Einhornův prapor, původem z hesenské oblasti, nesl tradici starých pruských vojenských hodnot, které se však v blátě a chaosu roku 1918 začaly hroutit pod tíhou vyčerpání a nedostatku zásob. Boje v okolí řeky Sommy byly v srpnu obzvláště brutální, neboť se odehrávaly na území, které již bylo dříve zdevastováno předchozími léty válečného běsnění. Krajina připomínala měsíční povrch, kde každý kráter po granátu sloužil jako provizorní hrob. Armin Einhorn padl jen několik měsíců před uzavřením příměří. Jeho příběh je typickým symbolem „ztracené generace“ – mužů, kteří prošli peklem zákopové války, aby nakonec obětovali své životy v konfliktu, jehož konec byl již v době jejich smrti nevyhnutelný. Jeho jméno tak zůstává zapsáno v archivech jako připomínka krutosti bojů v severní Francii.

Další informace: 109. illinoiský pěší pluk, 114. illinoiský pěší pluk.