Dimmock Line

Dimmockova linie Dimmockova linie představovala deset mil (přibližně 16 kilometrů) dlouhý pás obranných valů obepínajících město Petersburg ve Virginii. Tuto fortifikační soustavu nechal v roce 1862 vybudovat kapitán armády Konfederace Charles Dimmock. Linie sestávala z 55 dělostřeleckých pozic, přičemž na jejich náročné výstavbě se podíleli především zotročení Afroameričané. Dne 15. června 1864, na samém počátku obléhání Petersburgu, vyrazilo z východu proti Dimmockově linii více než 30 000 vojáků Unie. Proti této drtivé přesile stálo pouhých 2 300 konfederačních obránců. Přestože byla linie proražena dobytím Baterie č. 5, unijní generál William F. Smith se rozhodl raději držet klíčové body dobytého opevnění, než aby okamžitě zaútočil na nedostatečně bráněné město. Toto váhání dalo Konfederaci drahocenný čas na přísun posil, což nakonec donutilo Unii k vyčerpávajícímu devítiměsíčnímu obléhání. Inženýrský skvost zrozený z nouze Kapitán Charles Dimmock, absolvent West Pointu, navrhl linii tak, aby maximálně využívala přirozený terén a vodní toky v okolí Petersburgu. Jednotlivé dělostřelecké baterie byly propojeny systémem zákopů a valů (tzv. redans), které tvořily souvislou bariéru proti pěchotě i jezdectvu. Ačkoliv byla linie původně zamýšlena jako preventivní opatření, v roce 1864 se stala poslední překážkou mezi armádou generála Granta a životně důležitými zásobovacími tepnami konfederačního hlavního města Richmondu. Strategický význam železničního uzlu Důvod, proč byla Dimmockova linie tak kriticky důležitá, tkvěl v samotné podstatě Petersburgu jako logistického srdce Jihu. Do města se sbíhalo pět hlavních železničních tratí, které zásobovaly armádu generála Roberta E. Leeho v severní Virginii. Pokud by Dimmockova linie padla již v červnu 1864, pád Richmondu by následoval během několika týdnů a celá americká občanská válka mohla skončit o téměř rok dříve, čímž by se ušetřily desetitisíce životů. Život v zákopech a psychologická válka Po neúspěšném prvním útoku se boje v okolí Dimmockovy linie proměnily v brutální opotřebovávací válku, která v mnohém předznamenala hrůzy první světové války. Vojáci obou stran žili měsíce v provizorních zemljankách, čelili neustálému ostřelování odstřelovači a trpěli nemocemi i nedostatkem potravin. Právě zde, v rámci Dimmockovy linie, došlo k legendární bitvě o Kráter, kdy se unijní vojska pokusila prorazit obranu pomocí masivního podzemního výbuchu. Dědictví Dimmockovy linie dnes Dnes je část původního opevnění zachována v rámci Národního bojiště Petersburg (Petersburg National Battlefield). Návštěvníci mohou stále spatřit zbytky hliněných valů a Baterii č. 5, kde se odehrál onen osudný průlom. Tato místa slouží jako tiché memento nejen vojenského génia a strategických chyb, ale také jako připomínka tisíců zotročených lidí, jejichž nucená práce tyto gigantické zemní práce vytvořila v naději na svobodu, která přišla až po dlouhých měsících krveprolití. Galerie Mapa linie: [Vizualizace historického opevnění a rozmístění baterií]

Další informace: 106. illinoiský pěší pluk, 144. gardová motorizovaná střelecká divize.