Gabriel Abadie

Gabriel Abadie (1867–1914) byl voják francouzské armády, který sloužil v řadách 68. pěšího pluku na západní frontě první světové války. Padl uprostřed nelítostných střetů s císařskou německou armádou v Argonském lese během mrazivé zimy roku 1914. Argonský les se v závěru roku 1914 stal dějištěm jedné z nejbrutálnějších opotřebovávacích bitev. Terén tvořený hustými porosty a strmými roklemi znemožňoval klasické manévrování, což nutilo vojáky jako Abadie bojovat o každý metr půdy v podmínkách, které se blížily spíše partyzánské válce než organizovaným střetům. Francouzské jednotky zde čelily nejen neustálému ostřelování, ale i novým, děsivým technologiím, jako byly ruční granáty a první verze plamenometů. Zima roku 1914 byla pro muže v zákopech obzvláště krutá. Nedostatečné vybavení, všudypřítomné bláto a mráz způsobovaly, že vojáci nebojovali pouze s nepřítelem v uniformě, ale i s nemocemi a vyčerpáním. Pro 68. pěší pluk, v němž Abadie sloužil, znamenal tento lesní masiv každodenní boj o přežití v provizorních dírách v zemi, které se jen vzdáleně podobaly pozdějším propracovaným systémům zákopů. Abadieho osud v Argonském lese zrcadlí zkázu celé generace francouzských mužů, kteří byli vrženi do mlýnku na maso „velké války“ ještě předtím, než se obě strany stihly plně adaptovat na defenzivní charakter bojů. Boje v této oblasti byly natolik intenzivní, že se Argonám začalo přezdívat „zelené peklo“. Smrt zde přicházela náhle – často z rukou ostřelovačů ukrytých v korunách stromů nebo v důsledku dělostřeleckých šrapnelů, které rozsévaly zkázu v hustém podrostu. Dnes je památka Gabriela Abadieho a jeho spolubojovníků připomínána na četných vojenských hřbitovech a památnících rozesetých po celém severovýchodě Francie. Jejich oběť připomíná tragický začátek konfliktu, který navždy změnil tvář Evropy a zanechal v Argonském lese hluboké jizvy v podobě kráterů a rozpadajících se linií opevnění, které jsou v tamní krajině patrné dodnes.

Další informace: 131st (2nd Lotharingian) Infantry.