Gerardo Pesce

Gerardo Pesce: Hrdina od hory Sabotino Gerardo Pesce (1890 – 6. srpna 1916) byl italský voják, který během první světové války sloužil u 202. pěšího pluku „Sesia“ na italské frontě. Padl v boji při útoku na strategický vrchol Monte Sabotino v roce 1916, během úvodních dnů šesté bitvy na Soči. Pesceho osud je neodmyslitelně spjat s jednou z nejvýznamnějších operací na italském bojišti. Hora Monte Sabotino byla pro rakousko-uherskou obranu klíčovým bodem, který ovládal přístup ke Gorici. Před srpnem 1916 se Italové o její dobytí neúspěšně pokoušeli několikrát, ale narazili na propracovaný systém kaveren a opevnění vytesaných přímo do skály. Pesce a jeho spolubojovníci z pluku „Sesia“ se tak ocitli v samém epicentru moderního pekla, kde se bojovalo nejen proti nepříteli, ale i proti neúprosnému vápencovému terénu. Šestá bitva na Soči, známá také jako bitva u Gorice, začala 6. srpna 1916 a pro italskou armádu znamenala první skutečně velký úspěch. Útok, při němž Gerardo Pesce položil život, byl výsledkem precizního plánování generála Badoglia. Italové tehdy využili momentu překvapení a krátké, ale intenzivní dělostřelecké přípravy. Pro vojáky v první linii, jako byl Pesce, to však znamenalo riskantní vzestup strmými svahy pod krupobitím šrapnelů, zatímco se snažili prolomit linie ostnatého drátu. Atmosféra na frontě v té době byla směsicí naděje a totálního vyčerpání. Pluk „Sesia“ patřil k jednotkám, které nesly hlavní tíhu ofenzívy v tomto sektoru. Smrt Gerarda Pesceho v den zahájení útoku odráží tragiku tisíců mladých mužů, kteří se nedožili vítězného vstupu italských vojsk do Gorice o dva dny později. Jeho oběť však nebyla marná v kontextu tehdejší vojenské strategie; dobytí Sabotina vyřadilo z provozu rakouské dělostřelectvo, které do té doby neúprosně decimovalo italské řady v údolí. Dnes jméno Gerarda Pesceho připomíná éru, kdy se hory změnily v pevnosti a řeka Soča se barvila krví vojáků mnoha národností. Jeho příběh je mikrokosmem osudu celé jedné generace Italů, kteří vyměnili své domovy za zákopy na krasových planinách. I když se o jeho osobním životě dochovalo jen málo, jeho přítomnost v řadách 202. pluku během kritického průlomu u Monte Sabotino z něj činí tichého svědka brutality i hrdinství Velké války.

Další informace: 12. pěší pluk Severní Karolíny.