Aregawi Motuma Kahsu

Aregawi Motuma Kahsu byl eritrejský voják, který sloužil jako ascari v Královském sboru eritrejských koloniálních jednotek (Regio Corpo Truppe Coloniali d'Eritrea) v rámci italské královské armády. Účastnil se bojů během druhé italsko-etiopské války i druhé světové války. Jeho vojenská dráha v italských službách skončila v listopadu 1941, kdy padl do zajetí během rozhodující bitvy o Gondar. Jako příslušník jednotek ascari reprezentoval Kahsu specifickou třídu domorodých vojáků, kteří tvořili páteř italské koloniální přítomnosti v Africe. Tito muži byli známí svou mimořádnou disciplínou, odolností v náročném terénu a věrností, která často přetrvávala i v dobách, kdy se italská moc hroutila. Pro mnohé Eritrejce byla služba v armádě nejen cestou k sociálnímu vzestupu a stabilnímu žoldu, ale také zdrojem národní hrdosti, která později formovala základy eritrejské identity. Druhá italsko-etiopská válka, do níž Kahsu zasáhl, byla brutálním konfliktem, který předznamenal globální střet světových mocností. Italové pod vedením Benita Mussoliniho tehdy využili technologickou převahu, včetně nasazení bojových plynů, aby si podmanili poslední nezávislý africký stát. Pro vojáky jako Kahsu to znamenalo bojovat v předních liniích proti sousednímu národu, se kterým sdíleli hluboké kulturní i historické vazby, což dodávalo jejich službě tragický rozměr. Vrchol Kahsuovy vojenské kariéry nastal během východoafrické kampaně druhé světové války. Poté, co britské a spojenecké síly zahájily ofenzívu, se italské državy v Africe začaly rozpadat. Bitva o Gondar, kde byl Kahsu zajat, představovala poslední organizovaný odpor italských vojsk v Italské východní Africe. Gondar, ležící v drsných etiopských horách, byl posledním symbolem fašistického impéria, a jeho pád znamenal definitivní konec italské nadvlády v regionu. Osudy vojáků jako Aregawi Motuma Kahsu po skončení bojů často upadly v zapomnění nebo byly vnímány kontroverzně. Zatímco pro Itálii byli hrdinnými spojenci, v postkoloniální éře se museli vyrovnávat s nálepkou žoldnéřů sloužících okupantům. Přesto jejich příběhy zůstávají klíčovým svědectvím o komplexnosti afrických dějin 20. století, kde se osobní loajalita, touha po lepším životě a velké geopolitické ambice propletly v prachu bitevních polí.

Další informace: 12. wisconsinský pěší pluk, 119. (1. württemberský) granátnický.